„Na to, že máme za sebou celý den a navíc už jsme načali druhé pětikilometrové kolečko kolem tržišť v Bagu, se vůbec necítím unavený,“ říkám kamarádce Soně a plivu kolem sebe krvavě rudé sliny zbarvené betelovým žvancem. Mám v sobě třetí dávku čtvrté nejužívanější drogy světa.
Co je to betel
„To je to, jak po tom pliveš ty červené sliny?“ zeptala se mě půvabná modrooká slečna po přednášce o Barmě. Poněkud nekonkrétní otázka, ale typická pro člověka neznalého, nicméně toužícího se dozvědět víc. Ujasněme si, co všechno je obsahem betelového smotku nebo, chcete-li, žvance. Základ tvoří nastrouhaný nebo nakrájený kousek oříšku palmy arekové (Areca catechu).
K tomu se přidá trocha tabáku, pro zjemnělé povahy vanilka, v barmském Bagu kousíček santalu pro chuť, ale vždy pasta z nehašeného vápna. Leckdo tvrdí, že je vyráběna z lastur mořských měkkýšů, což nezní až tak nepravděpodobně. A vše se zabalí do pepřovníku druhu Piper betle (ano, správně jste odhadli, že právě odtud pochází název drogy). Kombinace pepřovníku, vápna a arekolinu z ořechů přináší kýžený účinek.
„Žvýkání betelu přivádí člověka do dobré nálady, vyvolává euforii a pocit příjemného tepla. Upravuje látkovou výměnu porušenou jednostrannou výživou. Díky alkalické reakci neutralizuje žaludeční kyseliny a působí na žaludeční sliznice jako stahující látka, tudíž chrání před zánětem.
K průvodním jevům patří pocení, zvýšená tvorba slin, zvýšená bdělost a zvýšená pracovní kapacita. Účinné látky se rychle vstřebávají ústní sliznicí, proto je nástup účinků rychlý. Již po dvou minutách se začínají objevovat účinky betelu na kardiovaskulární systém, vzroste teplota kůže, urychlí se reakční čas na neočekávaný podnět.
Zvyšuje také hladiny plazmového adrenalinu a noradrenalinu. U toxikomana navozuje arekolin dobrou náladu, rozveselení, evokuje myšlení, povzbuzuje k práci, tiší hlad i žízeň. Trvalé poškození organismu je menší než po alkoholu nebo nikotinu, avšak závislost na užívání u této drogy je daleko silnější než u kuřáka,“ píše Jiří Patočka v časopise Vesmír.
Žádná složitá aplikace, žádné shánění stříkaček, žádné „pokoutní šlehání“ ani skrývání se po „feťáckých“ doupatech. Svou dávku si v Bangladéši nebo Barmě koupíte na ulici snadněji než cigarety nebo pivo a je mnohonásobně levnější než kterákoli z jiných drog. A žvýká se na veřejnosti. Lidově řečeno – nekupte to.
Kvalita jdoucí tisíciletími
„Pepřovník betelový je Bohem stvořená a požehnaná stálezelená trvalka, dána člověku ku potěše jeho srdce. Antropologové nalezli stopy po betelu v jeskyni Duchů v severozápadním Thajsku. Časově byl nález zařazen do období 7 000 – 5 500 př. n. l., což je dávno předtím, než se v této oblasti objevilo systematické a organizované zemědělství.
K podobným nálezům došlo ve Východním Timoru v Indonésii, kde se stáří koster odhaduje na 3 000 let př. n. l. a kostry z Palawanu na Filipínách nás vrací 2 600 let před Krista. Jak se dá kostra uživatele betele poznat? Má černé zuby,“ napsal Journal of Pharmacognosy and Phytochemistry v rozsáhlém článku Golden Heart of the Nature: Piper betle.
Žvýkají stovky milionů lidí a vůbec to nevypadá, že by popularita drogy upadala. Moderní věda a sdělovací prostředky sice (spolu)pracují na tom, aby škodlivost, včetně rychlého návyku a rizika rakoviny, vešla ve všeobecnou známost, ale návštěva Barmy jasně ukazuje, že zvyk je železná košile. Žvýkání betele nedokazují jen tisícileté kostry ze zčernalými zuby, ale i literární odkazy včetně starých indických eposů. A rudé plivance na ulicích.
Na vlastní kůži
S betelovým soustem jsem se potkal v životě několikrát. Poprvé před mnoha lety v Bangladéši, kdy se mi pozvání „na žvanec“ dostalo od chlápka na tržišti. Je to podobné, jako by vás nový známý pozval na pivo. Maje zafixováno, že drogy jsou fuj, chtěl jsem pozvání nepřijmout. Na druhou stranu kolem mě žvýkaly všechny generace. Ženy, muži a dokonce i děti.
„Tak jo, ale jen kousek,“ souhlasil jsem opatrně. A výsledek? Zdřevěněl mi jazyk, takže si krvavé sliny poměrně snadno proklestily rudou cestičku po neoholené bradě dolů, s neohebným jazykem dostala nedokonalá angličtina ještě exotičtější přízvuk a chuť sama o sobě nebyla nijak fascinující.
Dobře, řeknu to rovnou. Bylo to hnusné a navíc jsem měl od tvrdých kousků oříšků odřený jazyk. Další schůzka s betelem proběhla na Srí Lance. Tentokrát byl účinek euforický. Od smíchu mě bolelo břicho. „Zbetelení“ postihlo tři z nás a všechny se stejnými účinky.
A poslední betelové rande mě potkalo v Barmě. Dobrá nálada, žádná únava, mírná euforie. A tentokrát už nebyl odřený jazyk, neb cílem není žvýkat, ale dát si nechutný chuchvalec do koutku úst a jen ho „promývat“ slinami. Jenže to jsem zjistil až nakonec. Nicméně člověk pořád neuvěřitelně sliní a plivance jsou krvavě rudé.
Když se ale podíváte do úst pravidelných uživatelů, tak je jasné, že tudy cesta nevede. Trvale poškozené zuby, tmavě rudé až černé. „S něčím takovým bych se líbat nechtěla,“ poznamenala Soňa. Vzhledem k tomu, že podobně postižené, byť v menším procentu, jsou i v mnoha asijských zemích i ženy, zkusil jsem si něco podobného představit… a oklepal jsem se odporem. Mimochodem tipnete si, které drogy jsou častěji užívané než betelová dávka?
Text a foto Topi Pigula
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
