Barokní zámek ve Slavkově u Brna (často se také setkáte s tím, že je ke jménu Slavkov připojeno zároveň německé označení Austerlitz) patří k nejstarším dochovaným panským sídlům na Jižní Moravě.
Zámek je neodmyslitelně spjat s rodem Kouniců. Tento moravský šlechtický rod byl majitelem zámku po více než 4 století. Nejvýznamnějším představitelem rodu pak byl Václav Antonín hrabě Kounic-Rietberg, který má značné zásluhy na finálním dokončení zámeckého komplexu.
Historie dnešního zámku sahá do 13. století, kdy v těchto místech bylo středověké sídlo německých rytířů. Koncem 16. století pak na starších základech byl vybudován renesanční zámek. Podnět k přestavbě zámku na barokní sídlo dal o 100 let později Dominik Ondřej z Kounic. V 18. století na jeho práci navázal právě výše uvedený Václav Antonín hrabě Kounic-Rietberg.
Od roku 2008 je zámek národní kulturní památkou.
S prohlídkou zámku je to trochu složitější. Velký okruh zahrnuje historické sály a salónky a zabere cca 90 minut. Pak už se někdy může těžko hledat čas (a třeba i finance) na určitě hodně zajímavý okruh nazvaný jednoduše Podzemí, které si obvykle nenechávám při obdobných příležitostech (např. Znojmo či Jihlava) ujít. Nicméně tentokrát to časově nevyšlo, ale je aspoň důvod se do Slavkova v brzké době někdy vrátit a podzemí řádně prozkoumat (spolu s dalšími slavkovskými zajímavostmi, jako je židovská synagoga či kaple sv. Jana Křtitele).
V současné době je veřejnosti tedy přístupné téměř celé první patro slavkovského zámku. Jednou z největších zajímavostí je Historický sál, v němž bylo podepsáno příměří mezi Francií a Rakouskem po Napoleonově vítězství v bitvě u Slavkova (v prosinci roku 1805). Sál má zvláštní akustiku. Prý již při výstavbě byl sál zamýšlen tak, aby obsah jednání zůstal jen mezi aktéry a nebyl vyslyšen nepovolanými osobami.
Hloučky diskutujících, stojících či sedících blízko sebe si rozuměly velmi dobře, nicméně kousek opodál se již jednotlivé hlasy tím, jak se odrážejí od prostor sálu, kumulují v nerozeznatelnou směs jednotlivých hlasů. Nepovolané osoby tedy nemohly zaznamenat, co je předmětem jednání. Avšak pro koncertní činnost to není žádnou překážkou, takže v sále probíhají občas hudební produkce.
Přilehlý zámecký park byl navržen ve stylu francouzských barokních zahrad a najdeme v něm řadu soch.
Zámek žije poměrně bohatým společenským a kulturním děním. Takže se zde konají svatby, vernisáže, výstavy či koncerty. V době naší návštěvy se v prostorách zámku konala výstava keramiky a kovových soch a na venkovním prostranství pak byly vystaveny dřevěné skulptury, jejichž autorem je německý sochař Dietrich Klinge.
Doporučit lze určitě i návštěvu příjemné zámecké kavárny, kde vám připraví například levandulové capuccino či bazalkovou limonádu.
Závěrem se omlouvám za horší kvalitu fotek, které jsou tentokrát výjimečně z mobilu. Nicméně berte tento článek hlavně jako turistickou inspiraci na výlet a obrazovou kvalitu fotografického materiálu ponechejme projednou stranou. :-)
Fotogalerie:
Zde najdete odkaz na oficiální webovou prezentaci zámku Slavkov.
[wpgmappity id=“105″]
Pokud se vám náš článek líbil, nejlépe nás odměníte jeho lajkováním a sdílením s vašimi přáteli nebo lajknutím naší stránky ŽivotNaCestách.cz na Facebooku. Děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
