Dovolte mi představit vám krasavce jménem krokodýl kubánský. Je to vzácný chráněný endemický druh. Jeho výskyt v přírodě je velmi omezený. Potkat ho můžeme jen v bažinaté oblasti Zapata na jihozápadě Kuby plus na nedalekém ostrově Mládeže (Isla de Piňos).
Dosahuje délky až 3,5 metru, dožívá se 80 let. Vyznačuje se poměrně velikou agresivitou. Díky svému minimozečku se vůbec nedá ochočit. Zajímavé je, že má dvojitá oční víčka. Zvláštní záklopka v krku chrání plíce, když ve vodě otevře tlamu. Nemá jazyk. Matka svá mláďata, kterých bývá v jedné snůšce většinou 15-40, neopouští. Pečuje o ně několik týdnů.
A teď zase zpátky na krokodýlí farmu Criadero de Cocodrilos. Leží nedaleko indiánské vesnice v oblasti Guamá na Kubě. Údajně byla založena po roce 1959 samotným Fidelem Castrem v rámci projektu na záchranu ohroženého druhu krokodýlů kubánských. Co ten všechno nestíhal!
Je horko, ale stromy v zahradě nám snad procházku zpříjemní.
Hned za vchodem je pěkné jezírko s hladinou posetou lekníny. V umělé nádrži by měla být „krokodýlí ryba“. Jedná se o jakousi prehistorickou potvůrku, něco mezi krokodýlem a rybou. Je to jeden ze zdejších vzácných endemických druhů.
Tu si teda musím vyfotit. Stojím, vyčkávám, až se zázračný tvor objeví. A nic. Už už to chci vzdát, když se voda zavlní a něco připlouvá. Na délku může mít tak do půl metru. Nenápadná barva jí umožňuje téměř splynout se špinavým dnem. Vidím jen malé ploutve a vypadá to, že se odráží ode dna nožičkama. To je asi tak všechno. Pořizuju jeden snímek a stačí.
Po dřevěném můstku se dostávám do další části. Nemůžu bez povšimnutí minout strom, na kterém jsou zavěšeny jakési červené trsy. Zkoumám, co to je. Červené květy mají tvar kartáče, kterým se čistí láhve. Stromu se podle toho říká kartáčovník.
Rozhlížím se a očekávám krokodýly. Návštěvníci stojí u betonové obruby a něco pozorují. Jdu blíž. Pohybují se tu zvířata o něco větší než králík. Dozvídám se, že jsou to stromové krysy „jutia“. Je to veliký hlodavec, připomíná trochu nutrii. Je loven pro chutné maso. Ceněna je i jeho kožešina. No tak to bych zrovna nemusela.
Průvodkyně ukazuje na nenápadnou rostlinu v trávě. A není to jen tak ledajaká rostlina. Je masožravá. Při dotyku se listy rychle zavírají, takže sedící hmyz nemá šanci uniknout.
Světle fialový květ je mi docela sympatický. Tvarem připomíná odkvétající pampelišku. Přemýšlím, že jsem ji už určitě někdy někde viděla. Kdy a kde? Teď si to nemůžu uvědomit.
V malém parčíku se mezi stromy krčí chýše uhlíře. Na volném prostranství je znázorněn postup výroby dřevěného uhlí v jednotlivých etapách.
Moc mě to nebere. Rozhlížím se, kde jsou krokodýli. Aby to nebylo jako ti indiáni.
Ve stáncích prodávají výrobky z krokodýlích zubů. Prý jsou zaručeně pravé. Soudím podle ceny, že většina je pouhá imitace. Ale těžko posoudit, přece jen na krokodýlí farmě nebudou krokodýlí zuby zas až takovou vzácností…
Hlučná skupina avizuje, že se tam něco děje. Sotva odrostlý krokodýlek je, chudák, na vodítku. Má svázanou tlamičku, což se mu zřejmě ani trochu nelíbí. Dává to také všem patřičně najevo. Vydává zvuk podobný syčení a mrská sebou na všechny strany.
Odvážní návštěvníci se s ním fotí. Samozřejmě za mírný poplatek do kapsy majitele. Udržet podrážděné zvíře v klidu je pro obě strany těžkým bojem. Skvělá ukázka toho, že kubánský krokodýl opravdu nejde ochočit.
Prohlídka krokodýlí farmy pokračuje kolem jezírka se želvičkami. Vyhřívají se na sluníčku a očumující návštěvníci jim jsou úplně fuk.
Kolem běhají barevné ještěrky. Vidím krásnou jasně zelenou a oranžovou. Vyfotit? Ještě než to domyslím, jsou pryč.
Pořádný krokodýl nikde. Oni tu snad fakt nejsou!
Konečně! V oploceném areálu je uprostřed bažina. Něco jako by se tam hnulo. Snad se mi to jen zdá. Nezdá. Jsou to krokodýli.
Někteří leží na břehu. Jsou obrovští. Dívám se, vypadají jako umělí. Zrovna teď žádný nehne ani brvou. Říkám si, snad to nejsou nějaké makety. Nejsou. Přichází zřízenec v montérkách. Nese maso na krmení. Za mírný bakšiš si zájemce od něj může kus masa pořídit. Připevní ho na tyčku jako na udici a předhodí krokodýlům. A teď celá skupina ožívá. Cení mohutné zuby a snaží se urvat maso. Ještěže je tu plot. Připadá mi to docela nebezpečné.
Jdu nahoru na vyhlídkovou plošinu. Pozoruju krokodýla ve vodě, nebo spíše v bahně. Líně se povaluje, moc se mu nechce hýbat.
Tady jeden právě pomalu vylézá z bahna. Zřejmě ho láká nabízené čerstvé maso.
Chvíli se sune po břehu, otevírá tlamu a předvádí své zuby. Pak se položí pod strom a hoví si. Teď bych řekla, že je to opravdu jen maketa. Chvíli ještě pozoruju jezírko. Sem tam se z vody vynoří hlava. Spadnout dolů by nebyla žádná sranda. Sestupuju z vyhlídky a pomalu se vracím.
Informační tabule uvádí, že v areálu žije na 200 krokodýlů. Je tu i mapka areálu s popisem jednotlivých lokalit a exponátů. Myslím, že jsem navštívila všechno.
Mířím do restaurace. Někteří naši už jsou tady. Úmorné horko si žádá tekutiny. V obchůdku se suvenýry si pořizuju další zásobu vody. Nabízejí i umělé krokodýly, ale nemám zájem. Kuba již dnes nabízí spoustu turistických lákadel a zaručených míst, které „musíte“ během své dovolené navštívit, avšak se skutečným životem na Kubě nemají moc společného. Tato farma je právě takovou atrakcí. I když kde jinde bychom měli možnost vidět kubánského krokodýla?
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!
