Dnes se vydáme na nenáročnou, přibližně dvacetikilometrovou túru. Vyrazíme z lázeňského městečka Velké Losiny do Šumperka, kterému se někdy přezdívá brána Jeseníků.
Půjdeme převážnou část trasy po zelené turistické značce, jen poslední 4 kilometry z Černých polí u Vikýřovic dojdeme na nádraží do Šumperka po žluté.
Velké Losiny i Šumperk jsou solidně dosažitelné vlakem. Z Šumperka jezdí přímé vlaky do Zábřehu či Olomouce a Brna, takže si můžete naplánovat i návrat až ve večerních hodinách.
Do Velkých Losin se dostanete vlakem ze Šumperka, přičemž dopravu na trati (železnice Desná) provozuje soukromý dopravce.
Od nádraží Velké Losiny se vydáme k informačnímu centru, kde narazíme na zelenou turistickou značku. Po ní se vydáme směrem k zámeckému parku. Zároveň míjíme známou ruční papírnu Velké Losiny a hodně příležitostí k ubytování včetně autokempu Mlýn.
Po chvíli nás čeká jeden z mála silničních úseků na trase, a sice když se od Velkých Losin blížíme do Rapotína, obce s bývalými sklárnami či zemědělským muzeem veteránů.
Po přibližně 4 kilometrech od startu dnešní túry se za Rapotínem dostáváme do lesa. Procházíme nad osadou Terezín (jsme v nadmořské výšce 485 m) a za další kilometr přijdeme ke Granátové skále. Informační cedule tady hlásí, že „ještě v polovině 20. století bylo možné zde sbírat úhledné granáty, tvořené až 3 cm velkými červenohnědými krystaly almandinu“. I když jsme se snažili, tak žádné zbylé drahokamy jsme tu už nenašli. Ale místo je to i tak pěkné, třeba i na svačinkovou pauzu.
Od Granátové skály scházíme do Sobotína. První informační cedule s rozcestníkem je u Diakonie – domova pro seniory. Hned vedle se nachází bývalá silniční mýtnice z roku 1864.
Za mýtnou stanicí začneme stoupat k Farskému vrchu. Místy se otevírají krásné výhledy směrem k Pradědu a dalším jesenickým tisícovkám.
Nejhezčí výhled je pak z Prostřední skály (vrchol skály je v nadmořské výšce lehce přes 700 m). Od turistického rozcestníku je potřeba k samotné skále jít po neoznačené pěšině cca 200 metrů.
Za Prostřední skálou už pomalu, ale jistě scházíme do civilizace, a sice přes Příčnou stráň a Černá pole. Cesta je to poměrně příjemná s občasnými výhledy, tady už hlavně do údolí směrem k Vikýřovicím a Šumperku. Pokud budete mít čas, můžete ve Vikýřovicích navštívit muzeum silnic. Z Vikýřovic jsou to pak necelé 4 kilometry na šumperské nádraží.
Na celé trase je poměrně dost turistických přístřešků, kde se dá schovat či posvačit při nepříznivém počasí, popř. by se daly využít i pro bivak, pokud byste se do této lokality vydali na více dnů. (Samozřejmě při zachování všech pravidel správného chování v lese. Ale pořád jsem tak nějak toho názoru, že pokud si večer roztáhnu někde spacák, nerozdělávám oheň, neplaším zvěř, nic neničím a ráno si sbalím spacák, sním nějaký ten chleba a hned vyrazím dál, tak by to nikomu a ničemu nemělo či nemuselo vadit.)
Na trase jsou občas celkem zarostlá místa, takže možná je vhodnější sem vyrazit na jaře či na podzim, než vyrostou všechny ty trávy, kopřivy a keříky.
Zase na druhou stranu je to znamení, že tuto túru absolvuje málo lidí (my v krásnou srpnovou sobotu potkali jen jednoho cyklistu u Granátové skály, jinak turistu žádného) a vy si tak užijete trochu té „divočiny“.
[wpgmappity id=“120″]
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
