Jižní Morava. To je to, co se mi vždycky vybaví, když se řekne slovo domov. Ať už mě lákají vůně jakýchkoliv dálek (a že panečku lákají!), ať už si umím představit život kdekoliv jinde, mám toto místo spojené a navždy mít budu s tímto kouzelným a záhadným slovem.
Kouzelné asi není nutné vysvětlovat. Záhadné proto, že se člověku může pojem „domov“ několikrát za život změnit. Někdy až úplně radikálně. Může se přestěhovat v rámci jednoho domu, ulice, města, země, kontinentu nebo třeba na úplně opačnou stranu planety. Přes to všechno může narazit na místa, na kterých se po nějaké době začne cítit skutečně tak, že je označí za svůj domov. Pořád tam ale podle mě, někde hluboko pod kůží, zůstává uložený i ten původní první domov.
A tím je pro mě právě naše krásná Jižní Morava a krásné zelené vinice všude kolem. Někteří z opačných koutů republiky se jí vysmívají a dělají z nás někdy až přehnaně úplné vidláky. Obzvlášťe filmoví tvůrci se v tom vyžívají, že? :-) Jiní už to pochopili a nazývají Jižní Moravu oázou klidu a přezdívají jí dokonce třeba „Maledivy 2“ a pro její klid a mír si sem jezdí dobít baterky a uniknout od každodenního shonu velkoměsta, ve kterém žijí.
P.S. Enom sa nám tady v posledních rokách nejak rozmnožili cyklisti a už to nestačíme zabíjat a žádný to tu už nechce jest, tož veznite kola a dojeďte!
;-)
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.
