Jaro už přichází, ale u nás na severní Moravě to podle slov mé kamarádky pořád vypadá jako v Mordoru. Zataženo, s poprcháváním, což nám brýlatým na radosti nepřidá. Zima přímo není, ale chybí hřejivé doteky slunce. I přes špatné počasí to však člověka táhne ven a navíc mi sliboval návštěvu můj kamarád, se kterým jsme prochodili Rumunsko, Ukrajinu a Bulharsko. Takže plán na víkend byl jasný – jde se na výlet!

Na výlet údolím Moravice

Tak jsem se podívala do mapy, kam by se v okolí Opavy dalo vyrazit na jednodenní výšlap a kde jsem dlouho nebyla. Výsledkem byla naplánovaná trasa Vítkov-Podhradí, zřícenina hradu Vikštejn, pak dále po jedné straně řeky Moravice až do Jánských Koupelí a zpátky po druhém břehu řeky.
Mí drazí rodiče nám s radostí zapůjčili svůj vůz, takže jsme měli k dispozici i přibližovadlo. Z Opavy do Podhradí to je, co by kamenem dohodil a zbytek došel (obzvlášť, pokud máte auto), a po zaparkování auta někde u místní „jednoty“ jsme po zelené turistické značce vyrazili vzhůru ke zřícenině hradu Vikštejn.

Naposledy jsem na Vikštejn vyšlapala před nějakými pěti, možná i více lety a musím říct, že jsem teď byla mile překvapena stavem této kulturní památky. Celé okolí hradní zříceniny bylo pěkně upravené, urovnané a vybavené informačními tabulemi. Hradní sklepy lákají k prozkoumání a podle koulí z novinového papíru povalujících se kolem a papírové cedulky „Vnitřní parazit – musíte s sebou nést parazita na jiné planety“ jsem si představila, jaké akční hry a LARPy se tady během celého roku odehrávají. A vzpomněla si na ty, které jsme kdysi vymýšleli my.

Jako každé místo i Vikštejn má své legendy. Jednou z nich je příběh o Bílé paní (Michal měl dobrou poznámku, proč třeba neexistují také legendy o Černé paní, měli bychom nějakou vymyslet), velice vydařeně popsaný na jedné z informačních tabulí v prostorách zříceniny. Jestli je pravdivá nebo ne, to už se dozví asi jen ti, co na Vikštejně občas přespávají.

Lázně duchů

Potom už jsme vyrazili kolem řeky Moravice směrem k Jánským Koupelím. V lehkém časovém tlaku jsme nasadili svižné tempo a po zelené rázovali lesem a kolem chatových osad nejdříve do Záluží a odtud pak do Jánských. Michal mi cestou povídal o tom, jak byl na promítání fotek z Černobylu a jak to na něj působilo. Všechna místa, která jsou lidmi opuštěná, mají zvláštní atmosféru. Není těžké si je představit v jejich plné kráse a v době, kdy bývala plná lidí. O to zvláštnější je vidět je prázdná a zchátralá. Představte si, že by takto za několik let vypadalo vaše město, kdyby ho lidé postupně opustili.

Na rozdíl od Černobylu byly Jánské Koupele opuštěny postupně. Prázdné lázeňské budovy jsme našli ještě ve zchátralejším stavu, než jsem si je pamatovala já. Nejsem si jistá, jestli se tady dá ještě něco zachránit. Propadlé střechy, pobořené zdi, o vybitých oknech se nebudu ani zmiňovat. A je mi to líto. Dovedu si Jánské Koupele představit jako turistické centrum, místo pro letní tábory, možná i ozdravné pobyty, sportovní soustředění nebo naopak firemní akce a semináře. To místo má úžasnou atmosféru, izolované od světa v krásném údolí řeky Moravice, jen kousek od vodní nádrže Kružberk. Možná to ještě není ztraceno ani s léčivými prameny.

Trocha adrenalinu na konec výletu

Poté, co jsme těmito tichými a polorozpadlými místy propluli (v mlhavém počasí to mělo ještě lepší atmosféru než za slunečného dne), jsme se rychlým tempem vydali po silnici zpátky do Záluží. Ze Záluží to jinak než po turistické značce nešlo, a tak jsme alespoň vystřídali levý břeh řeky za pravý a zelenou barvu za červenou. Předpisovým tempem 5 km za hodinu jsme došli zase až do Podhradí a chtěli se vydat zpátky do Opavy, jenže…

Jenže naše auto nechtělo nastartovat… Dokonce ani přes startovací kabely z jiného auta, a tak jsem se poprvé v životě „projela“ na laně do nejbližšího servisu, kde nás vystrašili, že je špatná řídící jednotka v hodnotě přibližně 30 000 Kč. Naštěstí nás napadlo zavolat kamaráda, který přijel s nějakou diagnostikou a zjistil, že se jedná o jakousi špatnou zapalovací cívku Bosch v hodnotě necelých 1 000 Kč, kterou nám rovnou objednal z e-shopu Automobilovedily24.cz, a vše bylo vyřešeno a nejhorší obavy se nenaplnily.

Ale všechno zlé je k něčemu dobré, aspoň už vím, jak bych si příště poradila. Všechno jsme nakonec stejně stihli a aspoň jsme si po té troše komplikací o to více užili připravené bramboráčky a čerstvé koblížky.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!