Odmala mě fascinovaly všechny pohádky a příběhy, kde si hlavní hrdina sbalí pár honzových buchet a vydá se do světa na vandr. Pamatuji si, jak jsem se ptal doma: „Mami, už mě pustíš, už můžu někam vyrazit?“ A stejně tak si pamatuji vždycky stejnou odpověď: „Ještě nejsi dost velký.“ No a tak loni na podzim jsem usoudil, že už jsem velký dost (radši jsem to neriskoval a neptal se, jestli teda můžu jít) a vydal jsem se splnit si svůj sen, vydal jsem se putovat Svatojakubskou cestou.
Moc rád bych vám povyprávěl, jak jsem začal svou pouť překročením pohoří, jak jsem se prodíral hustými vinicemi, překonal poušť a zemi nikoho, putoval pod paprsky nemilosrdného slunce i vševidoucího úplňku, ochutnal hořké i hořčejší, porazil tříhlavého draka a vítězoslavně vběhl nahý do vln Atlantického oceánu. Ach… to byla nádhera, ale o tom všem vám třeba povyprávím někdy jindy.
Teď bych vám rád poradil ne to, jak se poprat s vedrem, horami, puchýři a drakem, ale jak se vyrovnat se španělskou masitou kuchyní v případě, že masu moc neholdujete. Na Španěly se nemůžete zlobit, pochopte, jsou obklopení mořskými plody, tedy ehm mořem, a mají odpolední siestu dost dlouhou na to, aby jim slehlo i to sebevětší chorizo.
Zprvu budete možná překvapení, ale po pár dnech se z toho stane každodenní evergreen a větu „Yes, I am a vegetarian/vegan“ budete brát jako takový standard. Skutečně nikde jinde jsem nepotkal tolik vegetariánů a veganů jako na Svatojakubské. Nejlepší na tom bylo, že se nejednalo o žádnou komunitu, ale o lidi ze všech kontinentů světa, různého věku, zaměstnání, víry, zkušeností a snů. Nikdo vám nic nenutí, ale prostě jen berou své stravovací návyky jako samozřejmost.
Svatojakubská cesta, obzvláště slavná vnitrozemní trasa Camino francés, je jedna z nejfrekventovanějších poutí na světě, čemuž také odpovídá rozsah „poutnické infrastruktury“. O četné restaurace, kavárny a ubytovny není nouze, a protože ve Španělsku (ne)funguje tržní hospodářství, i tady platí známé pravidlo, že poptávka určuje nabídku.
Jasně, mnohaleté španělské tradice a národní kuchyně se nepřekopou kvůli pár desítkám tisíc vegetariánů, kteří ročně zemí projdou, a často se budete muset spokojit se sýrovou bagetou nebo jediným typicky španělským národním jídlem bez masa tortilla espaňola (vegané prominou), což je poctivá omeleta z vajec, syrových brambor a cibule. Nabídka ubytoven už je však mnohem vlídnější a zajímavější.
Obecně celou trasu poutě lemují speciální ubytovny pouze pro poutníky, které nabízejí základní servis jako postel, sprchu, kuchyňku, někdy i relaxační kout, knihovnu, operační sál, krematorium a pohřebiště. Dobře, to už přeháním, ale sem tam potkáte člověka, který by i tyto služby využil. Poutnické ubytovny, tzv. albergues, jsou rozděleny na dva druhy – obyč, která se platí (cca 5 EUR a více, počítejte spíše 10 EUR a více), a DONATIVO. Ty jsou ze všeho nejlepší. Ne proto, že příspěvek je dobrovolný, ale protože jsou to ubytovny menší, atmosféričtější, na netradičních místech. Může se vám tak stát, že budete spát na podlaze kostela nebo chrámu v troskách, kde není elektřina ani tekoucí voda (a to je ta pravá pouť!).
Pro veg poutníky jsou ale úplně nejlepší (většinou placené) vegetariánské a veganské ubytovny. Na trase Camino francés je jich pěkná řádka a na pouti se dá téměř celou dobu bydlet jenom v nich. Častokrát spolu spolupracují a můžete se zeptat hospitalera (člověk, který ubytovnu spravuje), kde přesně najdete příští veg albergue. S radostí vám poradí. Ač jsou „zelené albergues“ většinou placené, nabízejí možnost užít si společnou večeři (někdy za poplatek, někdy DONATIVO), samozřejmě v bezmasé verzi. Aby toho nebylo málo, tak na vás v těchto místech čekají netradiční zážitky. Zažít tak můžete živou kapelu, lekce jógy nebo neexistující budíček, což se vám v normálních ubytovnách nestane (tam je potřeba lůžka do určité brzké doby vyklidit).
Dalo by se říci, že Svatojakubská cesta rozbíjí stereotypy o potřebě jíst maso při velkých fyzických výkonech. Naopak věřím, že se vám bude lépe šlapat po lehkém jídle než s chobotničkou či steakem v žaludku. Obzvláště při tropických teplotách (v říjnu teploměr ukazoval 25 °C a více, v letních měsících teploty na slunci dosahují až 40 °C).
Vegetariánem nebo ne, hlavně si to užijte
Svatojakubská cesta má kouzlo, má atmosféru, vrcholy a pády a i přes stejnou trasu má každý poutník svůj vlastní příběh. Svého vlastního draka, kterého musí skolit, než vběhne do oceánu. Jedno je však jisté, ať už jste čistokrevný masožravec nebo člověk masu neholdující, jednu věc budete hojně konzumovat společně… neskutečně dobré červené víno!
Doufám, že se jednoho dne vydáte na pouť. Je mi vlastně docela jedno, co budete jíst, ale hlavně si to užijte. Skolte toho draka a užijte si koupačku v Atlantiku. :)
Bueno Camino!
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!
Často se ztrácím, abych se pak mohl lidí zeptat na cestu a zpříjemnil tak den sobě i ostatním. Mám rád svůj život, s lehkovážností sobě vlastní zkouším nové věci a tak nějak celkově jsem většinu času prostě rád.
Super článek! Ráda slyším, že to takto funguje s vegetariánskými ubytovnami :) V Jižní Americe to bylo docela peklo :) Takže se nemusím bát vyrazit na tuto známou Camino, dobře, dobře :)
Aj ked nie som vegetarián tak celkom ma nabudil tento článok na tú cestu – najmä ked čítam aká dobra infraštruktúra tam je vybudovaná. V lete sa tam plánujeme s pár priateľmi vydať a niektorí určite ocenia tie vegetarianské stopy :)