Ve městě Ágra v indickém státě Uttar Pradesh leží ten nejvelkolepější památník lásky, který byl na téhle zemi vytvořen. A to neuvěřitelnými čtyřiceti tisíci rukou! I když ho znáte z fotek ze všech úhlů, jakmile stojí před vámi, zůstanete hledět v němém úžasu.
Setkání s duchem místa
Monument, který si na dovolené v Indii nechá ujít jen málokdo, leží na břehu líně plynoucí Džamuny, pro hinduisty posvátné řeky. Výhled z jejího opačného břehu je magický a v průběhu dne pokaždé jiný. Mramorové stěny jsou v měkkém raním světle krémově bílé, zatímco navečer získávají jemně růžový nádech. Do samotného Tádž Mahálu je nejlepší vydat se hned zrána, jakmile otevře svou bránu. Důkladnou bezpečnostní prohlídku Indům jistě odpustíte, stejně jako skutečnost, že vstupné je pro nás cizince dvacetkrát dražší a v areálu máme vyhrazený jiný chodníček než místní.
Jakmile totiž vejdete, na rozčarování z diskriminace „bílé tváře“ rázem zapomenete. Obraz monumentu se zrcadlí ve vodní hladině dlouhého bazénku. Po upraveném zeleném trávníčku poskakují pruhované veverky. Všichni se usmívají a žasnou nad stále novými pohledy, které se otvírají zpoza krajkovaného podloubí přilehlých staveb. S prohlídkou nechvátejte a nechte na sebe působit génia loci. Obrázek žen v barevných šatech sekajících srpem rozlehlý trávník ukazuje, že některé věci se tu nezměnily snad od dob, kdy tu Tádž Mahál vyrostl. A to už je pěkných pár let zpátky.
Příběh jako z románu
Tádž Mahal nechal postavit v 17. století mocný mughalský panovník šáh Džahan pro svou oblíbenou ženu Mumtaz Mahal. Ta ovšem nikdy Tádž Mahal nespatřila… Ač měl šáh několik žen, žádná se netěšila takové přízni jako tato perská princezna. Jejich svazek trval devatenáct let, během kterých mu Mumtaz povila čtrnáct dětí. Poslední porod ve věku čtyřiceti let se jí však stal osudným. Zarmoucený panovník se následně rozhodl vybudovat hrobku, která by byla zároveň připomínkou jejich velké lásky. Ostatním manželkám se takové pocty nedostalo a jsou pohřbeny společně s oblíbeným služebnictvem vedle Tádž Mahalu. V roce 1666 spočinul vedle Mumtaz Mahal také její milující muž. Posledních osm let svého života se přitom mohl na Tádž Mahal koukat pouze z okna pevnosti, ve které byl uvězněn svým vlastním synem Aurangzebem. Traduje se, že kdyby k tomu nedošlo, nechal by šáh vybudovat pro sebe stejnou hrobku v černém provedení naproti přes řeku.
Dokonalost v kameni
Náročná a nepředstavitelně nákladná stavba byla započata v roce 1632 a trvala dlouhých dvacet dva let. Hlavním architektem byl Ustad Ahmad Lahauri, který se osvědčil tak, že si ho šáh najal i na zbudování majestátní Červené pevnosti v Dillí, kam následně přesunul hlavní město své říše. Z celé Asie byli do Agry povolaní nejlepší kameníci, malíři a stavebníci. Celkem se na stavbě podílelo přes dvacet tisíc lidí a také tisícovka slonů. Typickým stavebním materiálem v této části Indie byl červený pískovec, a proto sem musel být bílý mramor dopraven až z Rádžasthánu.
Tádž Mahal vyniká dokonalou architektonickou symetrií. Uprostřed čtvercového „piedestalu“ stojí mauzoleum obklopené čtyřmi minarety. Pokud by se vám zdálo, že jsou mírně nakloněny směrem ven, není to optický klam. V 17. století nebylo výjimkou, že se podobné sloupy staly obětí své váhy a v případě pádu by hrozilo poškození hrobky. A ta je mistrným dílem skutečně do posledního detailu. Interiér krypty je vyzdoben jemnými florálními motivy vyskládanými z drahých kamenů, přes tibetský tyrkys až po jadeit z Číny. Dokonalost se Tádž Mahalu prostě nedá upřít a pár drobných much na kráse to nezmění (třeba to, že drahokamy vylámali britští vojáci během Indické války a bílá omítka žloutne díky znečištěnému ovzduší). Denně ho přichází obdivovat až dvanáct tisíc lidí a právem byl jmenován jedním z nových divů světa. 
Autor: Karolína Chmelařová, průvodkyně CK Mundo, která pořádá poznávací zájezdy do mnoha exotických destinací.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!
Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.
