Máte rádi sport, adrenalin a zároveň cestování do exotických zemí? Pak zamiřte do jihoamerické metropole La Pazu. Sjezd na kole po nedaleké El Camino de la Muerte alias Death Road s převýšením bezmála tři a půl kilometru rozhodně patří k nejvíc vzrušujícím dobrodružstvím, která můžete v Bolívii zažít.
[wpgmappity id=“109″]
Něco málo statistik
Silnice byla až do roku 2006 jedinou spojnicí oblasti Yungas a hlavního města La Paz. Do této doby si vyžádala přibližně 200 až 300 obětí ročně, od roku 1998 zde našlo svůj konec kolem 20 cyklistů. Se svými strmými srázy, ostrými zatáčkami a erozí narušeným povrchem si jistě zaslouží titul „nejnebezpečnější silnice světa“. Po výstavbě nové asfaltové vozovky už se naštěstí pro běžný automobilový provoz příliš nevyužívá, ale stala se vyhledávanou atrakcí pro milovníky downhillu.
Organizace
Nejjednodušší je si výpravu objednat v La Pazu v jedné z mnoha cestovních kanceláří, které fungují jako zprostředkovatelé, nebo přímo ve specializovaných bikerských agenturách. Já osobně můžu doporučit partu z Vertigo Biking. Poskytnutým vybavením (celoodpružená kola, bezpečnostní oblečení, chrániče, přilby…) se vyrovnají těm nejprestižnějším agenturám a zároveň se cenově pohybují na rozumné úrovni.
Skupinu zhruba 15 lidí celou dobu doprovázejí 2 průvodci, 2 technici a auto s náhradními díly a záchranářskou výbavou, plnící současně i funkci alternativního dopravního prostředku pro slabší povahy. Průvodci zajistí malé občerstvení, plno zajímavých informací a také dostatek foto a video materiálu, který pak dostanete na CD zdarma. A hlavně, jsou to fajn lidi, se kterými si užijete cestou dolů nemálo legrace a vtípků.
Co s sebou
Důležité je zvolit vhodné oblečení. Nezapomeňte, že se startuje v horském průsmyku a končí v subtropickém údolí. Nahoře může být dost špatné počasí a zima, tak je potřeba mít něco teplého, co se dá ale lehce odložit, protože se brzo budete zase potit. Obecně platí, čím míň, tím líp. Stačí peníze na vstupné do oblasti, vodu (ne moc, nějakou dodá i agentura), něco na převlečení po dojezdu, sluneční brýle a zdravý rozum. Určitě přibalte i svůj foťák, ale tahat s sebou těžké profesionální přístroje nedoporučuji.
Cestou necestou
Z La Pazu se jede minibusem do horského průsmyku La Cumbre v nadmořské výšce 4700 m. Průvodci rozdají kola a vybavení a může se vyrazit. První úsek cesty vede po asfaltce, kde si alespoň účastníci osahají brzdy, řazení a zvyknou si na stabilitu kol. Pak přichází policejní checkpoint, výběr vstupného a konečně odbočka mimo hlavní silnici.
Odtud se sjíždí cca 60 km po prašné nezpevněné cestě místy pouze 3 metry široké. Doporučuje se jezdit vlevo kvůli lepšímu terénu i přehledu v zatáčkách, ne každý má ale nervy jet na dosah od prudkých srázů padajících až do hloubky 600 m. Příroda kolem se mění s každým ujetým kilometrem, nízké keře střídají stromy a subtropický prales a výhledy do hor, které se za každým ohybem cesty otvírají, berou dech.
Kochat se při jízdě se ale moc nevyplácí, zatáčky jsou mnohdy ostřejší, než se zdají, a od skoku (či spíše pádu) do prázdna vás dělí jenom pár centimetrů. Nejen díky nebezpečí, ale hlavně kvůli překrásné přírodě je sjezd po Camino de la Muerte nezapomenutelným a silným cestovatelským zážitkem.
Relaxace a znovu nervy
I když je poslední úsek cesty v údolí pohodový a nijak nebezpečný, po předchozím vypětí cyklisté přijíždí do cílové vesničky Yolosa v nadmořské výšce 1200 m značně vyčerpaní. Téměř každý (a každý Čech určitě) ocení malou hospůdku s vychlazeným místním pivem v praktických litrových lahvích.
Agentury mají pro své zákazníky připravený regenerační program – v případě Vertiga oběd, sprchu a pár hodin odpočinku v hamakách pod banánovníky. Zdá se, že dobrodružství končí, ale opak je pravdou. Cesta nahoru zpět po Death Road naloženým minibusem bývá mnohdy extrémnějším zážitkem než sjezd na kole.
Sice se už můžete nerušeně kochat okolní přírodou, ale zároveň uzavřeni v autobuse tak trochu nemáte vše ve vlastních rukou a při pohledu ze sedadel se zdají srázy ještě strmější a cesty užší. Spolehněte se, že cestou potkáte i nějaké to protijedoucí vozidlo. Nezbývá než důvěřovat místní posvátné rostlině koka, díky jejímuž neustálému přežvykování řidič udržuje své smysly bystré a v pohotovosti.
Tip na druhý den
Po zážitku ve znamení adrenalinu a fyzické námahy přijde vhod klidný a odpočinkový den v La Pazu. Pro zpestření a únik z ruchu velkoměsta se přímo nabízí navštívit Valle de la Luna (Měsíční údolí), „skalní labyrint“ ležící na okraji hlavního města.
Údolí plné roztodivných kamenných útvarů, kaktusů, barev a neuvěřitelných výhledů lze projít po několika kratších značených stezkách během dvou hodin a je dostupné taxíky a místními minibusy z centra La Pazu do 30 minut.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Ridic prezvykujici koku? Tam jedu! :P
Moc hezký článek! :)
V Peru a Bolívii přežvykuje koku úplně každý, takže rozhodně doporučuju! :-) Mě osobně teda ale víc než její žvýkání okouzlil čaj z koky (maté de coca), který je opravdu fantastický! :-)