Pondělí, 6:20 ráno. Zvoní budík. To už je zase pondělí?! Víkendy už pořádně ani nevnímám, jak rychle to vždycky uteče. A jde se zase do práce a celý den prosedím v kanceláři. Kdybych se tak mohl sbalit a aspoň na chvilku vypadnout z toho blázince a pracovního stereotypu někam pryč, daleko od lidí. Klidně třeba do džungle!
Informace o volbách v Africe se dozvídáme z našich médií ojediněle a jen tehdy, pokud se dějí výrazné protesty nebo něco horšího. Jediní, kdo je tedy pravidelně sledují, jsou Ministerstvo zahraničních věcí a politologové. Jak to vypadá, když jste dobrovolně v místě, kde vrcholí předvolební kampaň? Pokračování textu Volby na africký způsob – Uganda→
Také jste si někdy říkali, že už toho máte dost a potřebujete na chvíli vypnout, na něco se těšit anebo mít na dosah jeden z těch malých cílů, které si vytváříme, ať už jsou jakékoliv? Život je krátký a svět je malý, tak proč si nevzít dva dny volna, ať už v práci nebo ve škole, a nevyrazit si s přáteli na prodloužený víkend někam po Evropě? A tak jsme vyrazili do Amsterdamu, města zábavy, marihuany, bicyklů a vykřičených domů. Pokračování textu Čtyři kola, koláčky a kamarádi aneb Amsterdam na víkend→
Východně od Los Angeles na rozhraní Mohavské a Coloradské pouště leží mystický kus země. Místo se stalo v rámci zákona na ochranu kalifornských pouští společně s Údolím smrti národním parkem USA teprve v roce 1994. Pokračování textu Národní park Joshua Tree – země Jozuova stromu→
Na Latinské Americe, včetně Ekvádoru, mne vždy fascinovaly výjevy jako ze surrealistických obrazů. Je jedno, zda se ocitnete uprostřed velkoměsta či zapadákova. Vždy vás do očí udeří scéna, kterou byste v Evropě těžko uviděli. Na samotném severu andské země v osmdesátitisícové Ibaře se nalézá jen kousek od centra náměstí Alejandro Pasquel Monge s monumentálním obeliskem z padesátých let.
Vždy jsem na své cesty vyrážel s tím, že z toho všeho chci mít hlavně požitek já. Čím více ale nad všemi svými dalšími cestami rozmýšlím, tak mám pocit, že kdybych každou svoji další cestu spojil s něčím užitečným, tak by z toho mého cestování mohlo mít užitek více osob, zvlášť když by to bylo pro dobrou věc. Pokračování textu Dobročinný cestovatelský projekt PĚŠKY PRO MATĚJE→
Zaledněné štíty, horská jezera, stáda lam i horské lesy níže v údolích – to jsou známá lákadla andské scenérie. Andy však nejsou jen dramatické hřbety, ale také Altiplano, pustá nehostinná planina, ovšem skrývající skutečné perly – nedozírné jezero Titicaca, dechberoucí solné pláně, geotermální pole, extravagantně zbarvená jezírka a přečetné výhledy na čnící sopky. Přinášíme shrnutí jedné měsíční cesty právě touto oblastí. Pokračování textu Altiplanem napříč státy→
Navštívil jsem devět zemí Latinské Ameriky, ale nikde jsem necítil takový návrat v čase jako právě v Kolumbii. V departamentu Antioquie můžete v horských oblastech dodnes spatřit scény jak z devatenáctého století. Pokračování textu Cena cukru aneb Ze života kolumbijských horalů→
Nic naplat, pokud cestování se vším všudy, tak veřejnou dopravou – ať už je to v Gruzii, Nikaragui či v Německu nebo takové Francii. Ono půjčit si auto má často své výhody, ale prostě není to dle mého úplně ono…
Oficiálním jazykem je řečtina, ale domluvíte se dobře anglicky a německy. Středomořské klima s sebou přináší vysoký počet slunečných dní, suchá a teplá léta, minimum srážek a v létě vyšší teploty, které málokdy klesnou pod 30 °C (mohou se vyšplhat až na 40 °C).
