Před pár týdny jsme vám slibovali rozhovor s prvním Čechem, který objel na kole celou zeměkouli – panem Vítězslavem Dostálem, člověkem, který se na svoji cestu, která trvala 3 roky a 3 dny a na které ujel 59 460 km, vydal úplně sám!

A abychom to zbytečně už dále neprodlužovali, tak jsme se rozhodli, že rozhovor vydáme postupně v několika dílech jako takový malý seriál, protože bude jistě ještě chvilku trvat, než všechny materiály k rozhovoru zpracujeme, tak ať nemusíte tak dlouho čekat…

Takže zůstaňte naladěni na vlně Života na cestách a pojďme se spolu pustit do prvního dílu našeho seriálu, kde si řekneme, jak se to tak vlastně stane, že se člověk najednou rozhodne, že se vydá na kole na cestu kolem světa… A to si dnes opravdu řekneme!

Vítězslav Dostál vyrazil nejen sám na kole, ale také bez jakýchkoliv doprovodných vozidel apod., jako je tomu dnes již běžně zvykem, ale především svoji cestu plánoval v době, kdy neměl ještě k dispozici internet, mobilní telefon, GPS navigaci ani další vymoženosti dnešní doby, které nám cestování, ať už si to chceme přiznat nebo ne, nesmírně zjednodušují.

Ještě než se s vámi podělíme o zážitky, informace a především odpovědi na naše otázky, chtěl bych říct, že jsme opravdu šťastní, že se nám dostalo takové cti a podařilo se nám tento rozhovor uskutečnit, a taky moc poděkovat, že nás Víťa Dostál přijal a našel si na nás čas a hlavně chuť s námi o jeho cestě promluvit.

Mé velké poděkování patří rovněž dalším dvěma autorům webu ŽivotNaCestách.cz – jmenovitě Petru Slavíkovi, který s myšlenkou na tento rozhovor přišel a celý jej především s Víťou domluvil, a Michalu Osvaldovi, který sdílel mé nadšení a na mé cestě mě bez váhání ochotně doprovázel.

Přepis záznamu rozhovoru pro čtenáře ŽivotNaCestách.cz

1) Dobrý den, Víťo, víme, že jste první Čech, který na jízdním kole objel zeměkouli, můžete se ale prosím čtenářům webu ŽivotNaCestách.cz představit trošku více a říci o sobě pár vět? Jak se to tak přihodí, že si člověk jednoho dne řekne a rozhodne se, že vyrazí na kole kolem světa?

„Tak já se představím! No tak já jsem vesničan… jsem zvědavý vesničan… a tak mě napadlo a jsem si řek, že bych chtěl vidět, jak to vypadá za nejbližším kopcem… (smích…). No ale teď seriózně! Mě, samozřejmě k těm cestám cyklistickým, tím se netajím, tím se dokonce pyšním, velmi inspirovaly cesty Richarda Konkolského.“

„Já jsem přečet jeho cestopisy a řek jsem si: „Když tady chlapík z Bohumína, a my jsme suchozemská země, že jo, si řekne, proč bych nemoh postavit jachtu a přeplout Atlantik a následně navázat na cestu kolem světa nebo na závody osamělých mořeplavců kolem světa, tak proč bych já nemohl zkusit sednout na kolo a dokázat nejen sobě, že bicykl je velmi seriózní dopravní prostředek a že se na něm dají dělat nejen cesty na koupaliště a do samoobsluhy, do okresního města nebo do hospody, ale že se na něm taky dá jezdit do vzdálených exotických končin nebo absolvovat rovnou cestu kolem světa…“ No, takže ta historie je velice prostá…“ (šibalský úsměv…)

2) Jakou dobu se člověk na takovou cestu připravuje?

„No, myšlenka na cestu kolem světa byla hodně stará, než jsem se teda vydal… Já jsem se k tomu cestování na kole dostal samozřejmě přes sport. Tím mým sportem byl triatlon. Já jsem se vrátil z vojny a na vojně, v té nudě dvouleté, že jo, leckdy, sem si řekl: „Zkusím tu natrénovat maraton“ a s tímhletím vkladem jsem šel do civilu.“

„No, ale to byla doba, kdy se sem k nám dostal nový sport – jmenoval se triatlon. Ale to byl triatlon ještě v jiném objemu, než jaký známe dneska, protože to nebyl olympijský sport, ale ten triatlon, který se k nám dostal, se k nám dostal v podobě iron mana – to je 3,8… 180… a maraton… No a my jsme, jenom tak odbočím teď, my jsme druhá země v Evropě, která uspořádala organizované závody v triatlonu. I za komunistického režimu teda… No a mně se na tom líbila hlavně ta kombinace nebo ta jakoby všestrannost. Já jsem spíš tréninkový typ než závodní – já jsem dělal parašutismus před vojnou a spoustu různých…, pak jsem se dostal dokonce na rozhraní, zda se budu věnovat triatlonu nebo horolezectví, protože jsem pobýval v Tatrách spoustu času a zkoušel jsem tam taky kde co… no a člověk musí osahat a zkusit leccos, že jo, než se pak rozhodne. Ten triatlon byl pro mě takový dosažitelnější. Já jsem jsem pracoval v Ostravě, takže jsem 10 let jezdil do práce a z práce na kole, skoro celoročně…“

3) Kolik to tak bylo kilometrů odsud z Hlubočce, to je aspoň tak 35 – 40 km, ne?

„To ne, to není tolik, to je tak pětadvacet tam a pětadvacet zpátky. Měl jsem ale hlavně možnost bezplatného využívání bazénu, protože to je potřeba natrénovat to plavání, že jo… No, ale já jsem se účastnil těch všech možných závodů, které byly, a kvalifikoval jsem se na mistrovství republiky, ale to se vždycky odehrávalo o prázdninách a já jsem byl pedagogický pracovník a měl jsem právě dva měsíce k dispozici volna a říkal jsem si, že tady přece nebudu ladit formu a makat tady celý červenec jako blázen, abych se v srpnu zúčastnil mistrovství republiky, a pak zas najednou šup a zase září a zase zpátky! A tak jsem si říkal – nenene a tak jsem od toho upustil.“

„Tím jsem samozřejmě ale udělal dobrý skutek, protože v tom kvalifikačním čase jsem pustil místo dalšímu za mnou, kdo byl s horším časem trošku než já, takže když jsem se tam nezúčastnil, tak se dostal tenhleten člověk za mnou na to mistrovství republiky, takže sem mu možná udělal radost a já jsem do toho šel s tím, že jako natrénováno jsem měl docela dobře, ale teď prostě, když nechceš se v tom dál jakoby vyvíjet, a pro každého sportovce by to mělo být, že jo, dostat se na bednu jako takový vrchol, tak jsem si říkal, tak já teda o tu bednu moc nestojím, no ale tak mně bylo líto zase, jak naložit s tou, řekněme slušně, nastřádanou fyzickou kondicí…“

„Vždycky jsem měl takovou svoji klukovskou touhu samozřejmě cestovat a zvědavost, že jo, vidět něco, která se potom v tom vyšším věku přetavila v to spojit sport a cestování. To byla moje alfa a omega toho, proč na kole. Tak jsem si říkal: Tak to by bylo dobré! Spojit sport a cestování, to je přesně to, po čem jsem toužil! To znamená vidět, ale u toho samozřejmě si máknout, že jo, a tak trošku triko propotit, a tak to celé vzniklo! To se bavím o roku 84 až 85, tak nějak… Zhruba 10 let před startem. Já jsem vyjížděl v roce 94 a v roce 84 mě napadla cesta kolem světa. Paradoxně mě cesta kolem světa napadla při tréninku na ten triatlon. Já jsem běhal do Vyškovic tu cestu přes ten krpál – já běhávám 30 let – tu po té cestě mohu s klidným svědomím říct, že jsem naběhal několik desítek tisíc kilometrů… Běháte pořád? Běham furt, jasný! Už ne tolik, ale běhám furt! No, ale bylo to v zimě, kdy se začínají ty objemy nabírat, sněžilo trošku a běžel jsem tady z toho kopce prudkého dolů a vím přesně, v kterém místě mě najednou… já sem furt přemýšlel nad tím, co teda s tou fyzičkou, jak s tím a tak dále… a najednou mně to prostě docvaklo a já si říkám: cesta kolem světa!“

„Já jsem to doběh, šel jsem domů, ohřál si kotel horkého čaje, osprchoval jsem se a hned jsem si šel udělat první poznámky do toho svého diáře Cesta kolem světa a začal jsem to připravovat, takže to byla taková první věc. No ale to jsem samozřejmě nevěděl, jak dlooouho to bude trvat, než se na ten start odvážím postavit, protože tady byl režim, který tomu nepřál pochopitelně…“

Další pokračování rozhovoru s Víťou Dostálem, prvním Čechem, který na kole objel zeměkouli, pro vás touto dobou již připravujeme…

Pokud se vám článek líbil, pak nás odměníte nejlépe příspěvkem na provoz webu a velmi potěšíte také lajkováním a sdílením našich článků.

Kejml

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

www.zivotnacestach.cz

Mohlo by vás také zajímat:

Připravujeme pro vás rozhovor s prvním Čechem, který na kole objel zeměkouli a během své cesty ujel 59 460 km! 23 cestovatelských NEJ prvního českého páru, jenž na kole objel svět Jarda Šnek Král se vrátil do Čech!