Hora Říp je národním symbolem, jehož popularita se odvozuje od nepravděpodobného a nejspíše nepravdivého mýtu. Na Říp se nepravidelně vracím a když vidím jeho malou rozlohu na straně jedné a davy návštěvníků na straně druhé, vždycky mě napadne, že jde o nejpromočenější (od slova moč, nikoli mokrý) kopec v republice. Taky jsem nejednou přispěl. Co je vlastně Říp zač?

„Můj“ Říp poprvé

Jak se v rámci známého klišé praví, byl jsem „mladý a blbý“, respektive chtěl jsem se ukázat před holkou. Pod nejvyšší horou Beskyd padla před lety jednoduchá sázka. „Říp? Je to nízký kopeček, protože stařec, respektive stařešina, jakým byl praotec Čech, by se na nic vysokého nevysápal.

Na něco takového tě vynesu na zádech,“ frajeřil  jsem tehdy, aniž bych o Řípu krom praotcovského mýtu věděl cokoli bližšího. „To tedy nevyneseš,“ oponovala ona. O co? Není důležité, co jsem vyhrál, ale to, že vyhrál.  Říp je opravdu z hlediska sportovního výkonu „brnkačka“. Nicméně v průběhu let následovalo ještě několik návštěv, během nichž docházelo ke stále důvěrnějšímu vztahu s horou, z níž prý je vidět „země mlékem a strdím oplývající“.

Říp mýtický

Pobyt praotce Čecha na Řípu je mýtus, což je bohužel špatná zpráva pro některé učitele dějepisu a milovníky historických zkratek. Zní to tak romanticky: Stařešina vystoupá na neveliký  vršek, pronese frázi o medu a strdí, což jsou plástve medu, a od té doby jsou Češi Čechy.

Jak jednoduché a jak nepravdivé. Pověst o praotci Čechovi dostal do povědomí Alois Jirásek v jedné ze svých starých pověstí. „Již si nebudeme stýskati, neboť jsme našli kraj, kde zůstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta země, kterou jste hledali. Často jsem vám o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem (v tomto vydání už strdí chybí, pozn. autora) oplývající. Na všem budete míti hojnost a bude nám dobrou obranou proti nepřátelům. Hle, země po vaší vůli! Jen jména nemá; rozvažte, jakým jménem by měla být jmenována.“ Jirásek rád vylepšoval staré mýty. Ten o Čechovi přebral ze starých kronik, konkrétně z kroniky Kosmovy a Dalimilovy. A nějak opomenul, že muž, jež proslul jménem jako Čech (Boemus), byl nejspíš vrahem prchajícím před trestem.

Říp politický

Říp sám o sobě není z hlediska geomorfologie nic převratného. Okolní plochou krajinu převyšuje o pouhých 240 metrů, což vypadá hodně, pokud stojíte v rovině s hlavou vyvrácenou nahoru pod ním, ale k výstupu na vrchol nepotřebujete nikterak převratnou fyzičku.

Důkazem budiž nejen moje mladická frajeřinka, ale i stovky tisíc lidí, kteří v rámci masových akcí horu navštívili. Výstup na vrchol a oslavy prvního roku samostatnosti v roce 1919 byly záminkou k návštěvě Řípu pro 50 000 lidí. A dvakrát tolik, tedy 100 000 lidí, tady oslavilo 6. července 1945 konec války. Mobilní záchody tehdy nebyly, takže se do zdejší půdy dostalo hezkých pár desítek litrů moči a svahy musely být slušně prohnojené lidskými exkrementy.

Táborů lidu na Řípu proběhlo nepočítaně, výstupem na vrchol se v posledních desetiletích pravidelně zviditelňovali i členové ČSSD, kteří pod poletujícími oranžovými balonky a krky omotanými oranžovými šálami chtěli ukázat své národoborectví. Buďme fér, podobně zneužili Říp i členové ODS nebo Unie svobody. Ke komerčním účelům se horu pokusil použít bavič Petr Novotný produkující koncert Evy a Vaška. Ovšem z hlediska návštěvnosti byla akce pod vrcholem spíše krachem než plánovanou monstrakcí. Tentokrát značka „Říp“ marketingově nezafungovala.

Tajemství základního kamene

„Dlouhá léta se tradovalo, že základní kámen Národního divadla pochází z památného Řípu. Tak tomu skutečně mělo být, kámen odtud byl vylomen a slavným průvodem na staveniště divadla už pět dní před slavností přivezen. Byl ale z tvrdého a nepravidelně odlučného čediče, a proto se ho nepodařilo opracovat do tvaru podle plánu architekta Josefa Zítka a pro ceremoniál byl nepoužitelný.

Organizátoři se tak dostali pár dnů před slavností do nezáviděníhodné situace. Vše na poslední chvíli zachránil jeden z členů slavnostního výboru, pražský kameník Gabriel Žižka. Nechal narychlo ve své dílně zhotovit podle Zítkova plánu rozměrný kamenný kvádr a dopravit jej na staveniště. Zde byl postaven na kámen z Řípu a současně na další dovezený kámen z památného Radhoště, které tak vytvořily jeho symbolický česko-moravský základ,“ poodhaluje Václav Rybařík tajemství řipského základního kamene.

Kdyby nebylo táborů lidu a mýtů kolem něj, zůstal by Říp kopcem, jež svou stavbou dobře zapadá do nedalekého Českého středohoří. Jeho jádro tvoří bývalá sopka obklopená zvětrávajícími čedičovými balvany a navátou spraší. Hlavní těleso třetihorní sopky je tvořeno nefelinitem s minimálním obsahem olivínu, což by odpovídalo explozivní vulkanické činnosti. Jenže eroze odnesla stovky metrů nadloží, takže důkaz o tom, že Říp někdy v minulosti soptil, chybí.

Říp je zkrátka národní značkou. Kieran Williams ve stati National Myths in the New Czech Liberalism píše, že „na hoře Říp, jejíž jméno má keltský nebo německý původ, stanul mýtický praotec Čech. Jde o něco podobného hoře Nebo, kde stanul Mojžíš.“ Mýtická spojitost Čecha a Mojžíše je snad jen v tom, že oba hledali zaslíbenou zemi. V našem případě Čech nedošel k moři. Mojžíš asi taky nedorazil tam, kam chtěl. Alespoň podle krásného židovského vtipu: Mojžíš vodil Izraelity 40 let pouští, aby je dovedl na jediné místo, kde není ropa.

S pravděpodobností hraničící s jistotou se dá předpokládat, že na vrchol našeho národního symbolu se zas a znova budou sápat davy, ať už aby navštívili mýty opředené místo, nebo budou nalákáni levnými párky v rámci politických kampaní. Nebo jen tak, prostě na výlet, jako to zas a znova udělám já. Využít lze hned několik turistických značek. Červenou a modrou ze severně položené Roudnice nad Labem, nebo žlutou z jižně položeného vlakového nádraží ve Vražkově. Stačí si vybrat. A zajímavost nakonec, kterou se budete moci pochlubit přátelům, až podniknete výlet na Říp. Víte, jak je tato hora stará? Rovných 25,6 ± 1 milion let.

Topi Pigula

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!