Z vesnice do velkoměsta
V Brazílii jsem už podruhé. Loni jsem tady strávila tři úžasné měsíce na venkově a potom se na podzim a na Vánoce jela podívat do Česka. Když se mě všichni u nás ptali na Rio de Janeiro, emblematické brazilské město známé snad ze všech turistických brožurek, tak jsem jen kroutila hlavou. Ne, do tak velkého města přece nepojedu. A navíc je tam vysoká kriminalita. Co bych tam zrovna já dělala? Utrácela peníze a válela se na pláži?
Letos jsem se „u nás na vsi“ (Lapinha, Lagoa Santa, stát Minas Gerais) v hostelu seznámila s Jorelem, horolezcem, který žije v Riu. No a tak, když už mě pozval, přece neodmítnu. Třeba to nebude tak špatné, když tam budu někoho znát. A i kdyby bylo, budu se věnovat lezení a za čtyři dny zase zmizím z té metropole na venkov. A aspoň budu mít splněno – být v Brazílii a nenavštívit Rio ani podruhé, to už by mi nikdo neodpustil.
Předsudky stranou – objevování Ria a jeho krás
Moje obavy se nevyplnily, a i když to nerada přiznávám, Rio mě uchvátilo. Asi už to bylo psáno mnohokrát, takové klišé… Jenže jinak to vyjádřit neumím. Přijela jsem do města plná předsudků a po dvou dnech mi bylo jasné, že chci zůstat, jak nejdéle to půjde.
Jak to jen popsat… Občas se bavím takovou hrou – snažím se město nebo místo, na kterém jsem, shrnout do jednoho slova, které by ho vystihovalo. V případě Ria by to určitě bylo slovíčko „SPORT“. Neuvěřitelné, ale je to tak. Tato pulzující metropole je plná parků, pláží a skal a vy neustále potkáváte běžce, cyklisty, chodce, surfaře, plavce, sportovce trénující na pláži s činkami a jiným nářadím a samozřejmě horolezce. (Určitě jsem toho spoustu vynechala.)
Na skály rovnou z metra
Ať už to zní jakkoliv bláznivě, Rio je snem pro všechny, kdo mají rádi horolezectví. Žulové kopce uprostřed města nabízí více než 400 lezeckých cest, mnoho z nich vícedélkových. Ke většině se snadno dostanete městskou hromadnou dopravou, tedy metrem nebo autobusem. Případně můžete sednout na kolo a využít síť cyklostezek. V tuto chvíli se v Riu buduje prodloužení metra a jedna z jeho nových zastávek bude opravdu přímo na úpatí kopce s několika desítkami lezeckých cest. To hlavní na lezení v Riu jsou však ty neuvěřitelné výhledy na moře a na město. Jedním slovem – unikátní. Nejznámější z žulových kopců jsou určitě Pão de Açúcar, Urca nebo slavné Corcovado se sochou Krista Spasitele. Další známá jména, na která se během návštěvy určitě zaměřte, jsou třeba Babylonia nebo Cantagalo.
Měla jsem štěstí na hostitele, samozřejmě. Jorel a jeho spolubydlící jsou oba horolezci a brali mě na skály, jak jen to šlo. S nimi jsem poprvé v životě lezla i několikadélkové cesty, vzdychala nad výhledy na oceán i město z výšky a díky klukům si splnila i sen spousty lezců – vylezla na slavnou „cukrovou homoli“ (cesta „Os Italianos“ neboli „Italové“). Musím říct, že slunko už nás ke konci k té skále skoro připeklo, ale stálo to za to. Když se po několikahodinovém lezení vyšplháte až nahoru mezi všechny ty navoněné a načančané turisty, co přijeli lanovkou, pěkně ulepení od potu a bílí od magnezia, je to hodně slavnostní pocit. Jakože vy ten výhled máte, na rozdíl od nich, zasloužený. A pro všechny lezce je zpáteční lanovka na mezistanici Urca zdarma! Z hory Urca totiž vede zpátky do města i stezka parkem, tak tady už se žádného speciálního zacházeni pro horolezce nedočkáte, musíte po svých. Nebo počkat na poslední svoz někdy v 7 večer, ten je zadarmo pro všechny (to aby jim tam nikdo nezůstal).
Pro ty, co se do Ria vydají, chtěli by si zalozit a neví úplně přesně, na koho se obrátit, bych asi doporučila podívat se nejdříve na jednu ze dvou boulderových stěn ve městě: Evolução nebo Limite Vertical. A tam se zkusit s někým domluvit, určitě nějakého parťáka nebo parťačku najdete. Možná bude takový doprovod něco stát, ale výhledy a zkušenost s lezením na té jejich žule jsou k nezaplacení.
Turistika v městské džungli?
Kilometry a kilometry stezek, po kterých se můžete vydat. Třeba do národního parku Tijuca, který se rozprostírá uprostřed města. Tak třeba mě tahle džungle o rozloze neuvěřitelných 39,72 km2 překvapila. Když se podíváte na tu zelenou plochu na mapě, zabírá velkou část města. I proto asi z žádného kopce nikdy neuvidíte Rio celé. Snad jen z ptačí perspektivy, pokud se sem vydáte letecky.
Některým typickým turistickým atrakcím jsem se v Riu vyhnula. Chtěně nebo nechtěně, na všechno prostě čas nebyl. Zejména proto, že dost dnů propršelo. Takže na slavné Corcovado se sochou Krista jsem nevylezla, ale dopřála jsem si snad ještě krásnější výhled z jiného vrcholku v té městské džungli (v Riu toto slovní spojení nabývá úplně nových významů). Pedra da Gávea se svými 842 metry je nejvyšším vrcholkem v okolí a někteří tvrdí, že také nejvyšším vrcholkem na světě na pobřeží moře.
Tuto výpravu doporučuji jen zdatnějším, zejména za vlhka. Stezka je strmá, neustále stoupá a má úseky, které se jinak než po čtyřech nedají vylézt. Ideální je také nějaký domorodec s sebou. To jen pro jistotu. A nezapomeňte si čelovku nebo jiný osvětlovač, obzvlášť pokud se sem vydáte po poledni. Nezdá se to, ale cesta se může protáhnout a kolem páté hodiny už se stmívá.
Kdo má rád outdoorové sporty, určitě si v Riu přijde na své. Do batohu tedy určitě přibalte lezečky nebo běžecké boty a při vašem plánování cesty přidejte v Riu aspoň dva dny jen na sport.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Optimistka, idealistka a příležitostná fotografka. Snažím se přijít na to, jak změnit svět k lepšímu. I když v tuto chvíli jsem se rozhodla soustředit na menší cíle jako třeba objevit, kdo vlastně jsem a co můžu světu nabídnout.
Moje další zážitky a fotky z cest životem najdete na mém blogu, píši také o svém setkávání s kávou na http://www.kavovelisty.cz/
Pěšky na Corcovado: https://www.youtube.com/watch?v=SIFW-pQqv3s