Představte si neuvěřitelně výkonná jatka. Továrna jedoucí bez zastavení, extrémně produktivní, fungující 24 hodin denně bez prostojů, bez zádrhelů. Pokus o německy dokonalou továrnu na smrt děsí i po desítkách let.
„SS-Hauptsturmführer Rudolf Höss obdržel po návštěvě Osvětimi dne 20. srpna 1940 povolení k výstavbě nového tábora. Bylo stanoveno, že by tábor měl sloužit asi pro deset tisíc vězňů. Na vybudování nového tábora a úpravy dvaceti cihlových budov bývalých kasáren dostal Höss rozpočet ve výši dvou milionů říšských marek,“ píše Ian Baxter v knize Tábor smrti Osvětim. Až půjdete na exkurzi, vezměte si knihu s sebou.
Uplakané počasí jen podtrhuje dramatickou atmosféru místa. Mírně promočený vcházím do krematoria, kde pootevřená ocelová dvířka pece vypadají jako věčně hladová ústa. V hlavě si promítám historickou fotografii, na níž vyzáblý holohlavý člověk zapřel železnou tyč do rozkroku mužské mrtvoly. Ústa za chvíli spolknou další tělo. Neuvěřitelně uvěřitelná představa.
Černobílá fotka se mi zhmotňuje do reálné věci. Osvětimská čtvrť Březinka, ležící zhruba šedesát kilometrů od Krakova, získala své německé jméno po vpádu nacistických vojsk na polské území. Auschwitz Birkenau je název továrny, která dělala z lidí podlidi, z živých mrtvé a stala se jedním z největších důkazů o odlidštěnosti nacistického režimu.
Přesný počet zavražděných osob, z 90 % Židů, se asi nikdy nedozvíme. Podle Rudolfa Hösse šlo o více než tři miliony obětí, podle Státního muzea Auschwitz Birkenau zde zemřelo 1,1 milionu lidí. Jak by řekl Stalin, pouhá statistika. Němci měli jasný plán. Konečné řešení židovské otázky! Plynové komory a vyhlazovací tábory byly jen technikáliemi, podobně jako jsou porážecí pistole jen technickým kusem vybavení jatek.
Zeď, u které se popravovalo, popravčí traverza coby hromadná šibenice a háky trčící ze zdi. Tady se popravovalo. Poprava znamená smrt určenou soudem (v Osvětimi se odsuzovalo rychle a popravovalo okamžitě). V plynových pecích se vraždilo. Aby se snížilo riziko hysterie a případné vzpoury lidí jdoucích na smrt, byl areál plynových komor maskován za sprchy.
Ve svlékárnách nechyběly cedule nabádající k udržování čistoty. Po příjezdu na rampu nacisté vyselektovali vězně podle pohlaví a schopnosti sloužit Říši jako otroci. Nevyhovující šli rovnou do svlékárny a následně do plynových komor. Po udušení se prostor odvětral, mrtvoly se výtahem vyvezly nahoru k dalšímu využití.
Speciální komando vězňů jim vytrhalo zlaté zuby a vyndalo protézy. „Nařizuje se, aby veškeré vlasy ženských vězňů byly vydezinfikovány a uskladněny. Ustřižené vlasy mužských vězňů musí mít k dalšímu zpracovaní délku jen 200 mm,“ udává v přípisu ze dne 6. srpna 1942 Hlavní hospodářský a správní úřad SS.
K čemu vlasy? Z rozčesaných a ustřižených ženských vlasů se vyrábějí vložky do bot pro posádky ponorek a punčochy z vlasové příze pro říšskou železnici. Není divu, že se rozšířila i fáma, kterou v následných desetiletích mnohokrát použila i seriózní média. Tuk z židovských těl prý sloužil jako základní surovina k výrobě mýdla označeného zkratkou RJF – Rein jüdisches Fett.
Dnes už je prokázáno, že šlo o mýtus. Doložme vražednou mašinérii jediným příkladem. Felix Kolmer, jeden z těch, kteří přežili, přijel do Osvětimi s transportem, v němž bylo 1 500 lidí. O den později zůstalo živých jen 250.
„Byla jsem v Osvětimi jako dítě školou povinné a byl to pro mě šok, z něhož jsem se vzpamatovávala několik týdnů. A na základě téhle zkušenosti jsem se pak do podobného zařízení už nikdy nepodívala. Ani do Terezína, který rozhodně nebyl vyhlazovacím táborem. Ne, tohle nedávám,“ přiznává se Lenka P., dnes už dospělá žena.
Označit Osvětim jako továrnu na smrt je neuvěřitelné klišé. Jenže jako klišé to přestanete vnímat již chvíli poté, co se v Osvětimi postavíte mezi dráty, které dnes už naštěstí nejsou pod napětím 22 000 voltů. Osvětim není místo, které by patřilo mezi krásné turistické atrakce. Ale přesto, nebo možná právě proto, byste ho neměli minout.
Text a foto: Topi Pigula
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
