V Himálaji buď každý pořádný cestovatel byl, nebo se tam aspoň chystá. Proto vymyslet mediálně zajímavý projekt zasazený do této oblasti je obtížné. Nám se povedlo vymyslet studentskou expedici spolu s vozíčkářem i za podpory Života na cestách. Co všechno by vás při přípravě takového projektu mohlo potkat?

Jak to celé vzniklo?

Náš projekt byl pojmenován No Limits. Snažili jsme se posouvat hranice dál a vzít handicapovaného někam, kam se bojí i velká část zdravých lidí. Nemůžete si ovšem říct, tak koupím letenky a za tři měsíce přistanu v lůně hor. Pokud chcete mít trochu známou a dobrou expedici, je třeba se na to pořádně připravit.

Napřed musíte sehnat partu bláznů a hlavně šíleného vozíčkáře, který bude ochoten něco takového absolvovat. Když překonáte tento problém, přijde další. Musí se o vás někdo dozvědět, takže rozesíláte maily televizím, cestovatelským blogům, novinám, případným sponzorům… A většinou vám pro jistotu ani nepřijde odpověď.

Jako poslední bod se musíte připravit fyzicky a psychicky. Chození po horách ve výšce kolem čtyř tisíc metrů není legrace. My jsme se navíc učili třeba postavit lanovou lávku pro vozík, ale to už jsou přípravy pro specifické situace. A protože tohle není nějaký blog motivačního kouče, vydejme se nyní na cestu!

Aklimatizace v Lehu

Přiletěli jsme do města Leh, které je ve výšce asi 3 500 metrů nad mořem. Pro naše těla to byl docela šok. Nejhorší byla únava z dlouhého přeletu. Jenomže jak chcete odpočívat, když pár kilometrů dál vede púdžu (buddhistický náboženský obřad) samotný Dalajláma? Nezbývalo nám tedy nic jiného, než zase rychle vstát, naskákat do taxíků a vyrazit.

Dostat se do vyhrazeného areálu nebylo vůbec snadné, jelikož z něj neustále proudil dav mnichů s posvěcenými předměty. Kdo pokorně sklonil hlavu, mnich mu poklepal na temeno věcí, jež právě nesl. Někdy to bylo velmi jemné, jindy jste se báli skoro o otřes mozku.

Dalajláma

Ano, opravdu tam byl. Sice při jeho vítání v ČR jste u něj mohli být tak o padesát metrů blíže než my tady, ale přeci jenom tady byl ve svém domácím prostředí. Seděl uprostřed meditujících mnichů a společně s nimi zpíval mantru.

Pokusili jsme se díky vozíčkáři Honzovi dostat co nejblíže. Chvíli se nám to dařilo a několik vojáků nám dokonce s úsměvem uhnulo. Jenomže ostatní lidé měli pocit, že by mohli o něco přijít. Začali se tlačit za námi a vytvořili paniku, ve které jsme nakonec mohli být rádi, že jsme neschytali kulku do zad.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!

Mohlo by vás také zajímat:

Expedice No Limits Himalaya 2016 aneb S vozíčkářem do Himálaje Buddhovy dcery – benefiční výstava dokumentující život buddhistických mnišek v Himálaji Cesta na hraně Lugnaku