Vsadím se, že tohle zná většina z vás úplně stejně jako já. Už léta jezdím do Chorvatska a snad pokaždé, když jsem tím směrem mířil, jsem říkal, že se už konečně musím podívat na Národní park Plitvická jezera. A pokud mě to nenapadlo před cestou, tak zcela určitě vždy, když jsme zastavovali nebo projížděli přes velké odpočívadlo s obrovským nápisem Plitvice.
Scénář byl pokaždé úplně stejný:
Cestou tam: „Nezastavíme tady a nepůjdeme se podívat konečně na ten národní park Plitvická jezera?“ „Ale jo, můžeme, ale teď ne, necháme to radši až na zpáteční cestu…“
Cestou zpět: „Nezastavíme tady a nepůjdeme se podívat konečně na ten národní park Plitvická jezera?“ „A nenecháme to radši na příště? My už bysme jeli radši rovnou domů, ať už tu cestu máme za sebou…“
A tak se stalo, že kolem národního parku Plitvická jezera jezdím už léta, ale vlastně jsem tam nikdy nebyl. A vsadím se, že nebudu zdaleka sám, kdo to takhle už léta má. Vlastně teď už můžu v klidu říct, že měl!
Národní park Plitvická jezera
Národní park Plitvická jezera, v originálním názvu Nacionalni park Plitvička Jezera, je bezesporu nejznámějším národním parkem Chorvatska. Na Seznamu světového dědictví UNESCO už je dokonce od roku 1979. Přesto jsem zjistil, že když jsem se ptal lidí, tak tam snad nikdo ze známých nebyl. Možná to měli stejně jako já, možná se báli toho, že tam bude miliarda lidí a raději to vzdali. To byla ale velká chyba, protože park je to opravdu moc krásný.
V parku můžete spatřit až 16 větších a několik menších jezer v různých kaskádách a terasách, které vznikají působením nějakých tamních unikátních bakterií. Voda v jezerech je neskutečně čistá a průhledná. Její barevné spektrum vystihuje snad všechny odstíny modré a zelené od krásné azurové až po tu nejtmavější zelenou a tmavě modrou. Voda v parku pochází z pěti různých přitékajících řek, a tak uvidíte i spoustu krásných vodopádů.
Cesta autem na Plitvická jezera – přibližný čas a náklady
Vyrazili jsme záměrně ve čtvrtek večer po práci a den před letními prázdninami. Těsně před odjezdem jsem ještě rezervoval na Booking.com pension, který se mi docela zamlouval díky své skvělé poloze a byl kousek od jezer – o tom se zmíním hned v některém z dalších článků.
Z Břeclavi jsme směrem na Vídeň vyjížděli v 17:00. Po cestě jsme ještě tankovali, kupovali dálniční známky a nějaké pití. Na místo jsme svižným tempem s pár zastávkami dorazili v 23:15 po 570 km jízdy.
- Dálniční známka Rakousko, 10 dní: 270 Kč
- Dálniční známka Slovinsko, 7 dní: 440 Kč
- Mýtné jsme platili 8,5 HRK
Kolik času si vyhradit na prohlídku parku Plitvická jezera?
I když jsme měli na park vyhrazený celý den, musím přiznat, že nás všechny docela zaskočilo, jak je park ve skutečnosti obrovský a kolik hodin je třeba na jeho prohlídku. To jsem teda lehce neodhadnul, abych byl upřímný – původně jsem si vždycky myslel, že za hodinu a půl není co řešit. Opak je pravdou.
Nejkratší možná varianta – Program A – vám vezme 2-3 hodiny. Ale moc toho nejspíš z parku asi neuvidíte. Naopak u nejdelší varianty uvádějí na webu 6-8 hodin a mám za to, že na místě je na ceduli u některé z variant dokonce psáno až 10 hodin.
My jsme s prohlídkou (Program H) začali cca v 10 hod. a skončili po celých 6 hodinách, tedy zhruba v 16 hod. Rozhodně bych vám proto doporučoval s tím počítat a vyhradit si minimálně těch zmíněných 6 hodin, jež jsou pro návštěvu tohoto parku podle mě opravdu minimum.
Tady najdete odkaz na plány a trasy všech ostatních programů v parku.
Cena vstupného do národního parku
Cena vstupného je pro dospělého 110 HRK (cca 385 Kč) a zahrnuje v sobě už i kyvadlovou dopravu k nejvýše položenému jezeru Proščansko vláčky (Mercedes-Benz Unimog) se zapřahnutou průhlednou „maringotkou“, kterou je možné využívat dle libosti stejně jako dopravu lodí přes jedno z jezer – jezero Kozjak.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.
Tak my jsme se tam stavili už v létě 1989. Taky sis zavzpomínal na filmového Winnetoua? :-)
A já vůl právě dlouhá léta jezdil kolem s tím, že „jak pojedeme zpátky…“. No jéééje, a jak! Proto jsme tam byli! :-) Původně jsme chtěli dokonce ve stylových převlecích, ale pak jsme od toho raději upustili, aby na nás někdo nehodil síť, každopádně útočné a vítězné pokřiky apačů jsem si zakřičel v každé jeskyni, kde byla aspoň trošku šance, že se to náležitě ozve a tuto atmosféru tak díky tomu budou moci nasát i ostatní, nic netušící, návštěvníci… :-D
Ahoj Kejmle, já si splnil svůj Sen již v roce 1983/4…PoStopách Vinetau a Oldu je Troch větší Serdečná náležitost cca na Týden: Plitvičky, Krki Slapovi na Šibenikem, Zadar, rieka Zrmanja, starigrad – Velká – Kaňon Duchů, Velebit – /Alan Mohyly Nšoši a Inčučučunu/ + Premužičova stáza, do sedel lze dnes již vyjet autem, kdfyž se s ním umí!, a Santers, a v kaňonu jeskyně! Měčka jama – Špilja, teď již s průdodce, jinak NS,,Vinetau+ Olda, s mnboha zastaveními, je To bohužel taky zprofanánovaná Turist Atrakce a chce To Červen i kvůli Hicu, hej, napůiš , díky předem za Echo, Tvůj Ogden – Marcel od Zvonu, na Cestě k Hoře, Pod Modrou Ovblohou, Máme si o čem Poudat a Pábit, i na Dálku, zatím, hej… i Mala Paklenica