Když se v Praze řekne náplavka, mnohým se vybaví vyvýšený pravý břeh řeky Vltavy, u kterého kotví nejrůznější plavidla. Náplavka je také místem, kde se konají různé trhy, místem, kam si místní, ale i turisté ubytovaní v blízkém okolí chodí ráno zaběhat.
Náplavka a její vznik
Ta část, o níž se chci zmínit především, náleží k Rašínovu nábřeží a tudíž pravému břehu Vltavy. Celková koncepce vyvýšených nábřeží začala vznikat už v roce 1841 jako ochrana proti povodním. Část na Rašínově nábřeží vznikla na počátku dvacátého století.
Proč jít zrovna na břeh Vltavy?
Pro mě je pražská náplavka velmi příjemným místem, které mám spojené s procházkami, ať už v chladných měsících, nebo v těch letních, kdy jsou procházky o poznání příjemnější. V letních měsících pak není od věci posadit se na jednu z mnoha laviček a pozorovat odlesky říční hladiny. Jelikož je u břehu přivázáno několik lodí, atmosféra, zejména v brzkých ranních hodinách o víkendu, připomíná ospalý přístav a člověk by čekal, že někde zakopne o rumem posilněného námořníka, kterému odjela loď neznámo kam.
Náplavka je ale také dobrým výchozím bodem nedaleko stanice metra Karlovo náměstí, konkrétně jednoho z jeho východů na Palackého náměstí. Tak se dostáváme k prvním možným bodům, kam se můžeme od náplavky vydat. Jedním z nich je nedaleký Vyšehrad, který se tyčí do výše na skále, u které Rašínovo nábřeží končí. Dalším možným místem, kam se z náplavky vydat, jsou Emauzy v blízkosti Palackého náměstí.
Ve směru toku Vltavy se lze po nábřeží dostat až k Tančícímu domu, který je dnes notoricky známý hlavně turisty, kteří si jej fotí, protože to četli v turistické příručce. V jeho blízkosti, v Resslově ulici, narazíte na chrám sv. Cyrila a Metoděje, kde hrdinně skonali slavní českoslovenští parašutisté v boji s nacistickými jednotkami.
Dále po směru proudu naleznete výstavní síň Mánes, známou to funkcionalistickou stavbu. Na ní je přilepena Šítkovská věž, nejstarší vodárenská věž v Praze. Tu později využívali agenti Stb ke šmírování lidí, kteří chodili na návštěvy do nedalekého bytu budoucího prezidenta Václava Havla.
Dnešní článek ukončím zmínkou o Žofíně, přesněji Slovanském ostrově, kde stojí Žofínský palác, stavba, jež byla svědkem mnoha plesů, koncertů a jiných kulturních akcí. Na Slovanském ostrově je i hezké dětské hřiště s elektrickým vláčkem za pár kaček. Slovanský ostrov je i výchozím bodem pro šlapadla, která rozhodně doporučuji. Ačkoli jsem se jim dlouho bránil, nakonec jsem byl rád za pohled na Prahu z jiné perspektivy.
Tip: Svým zahraničním přátelům, kteří budou chtít bydlet poblíž Náplavky a všech zmiňovaných míst, můžete doporučit třeba hotel Ibis Praha.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Někdo cestuje, protože jeho cesta má určitý cíl, pevný bod na jejím konci. Skutečností ale je, že samotná cesta cílem je. Totéž platí pro žití. Žijme, abychom žili. Nepřežívejme. Na to je život moc vzácným darem.