Rio de Janeiro je metropole. Město s mnoha miliony obyvatel, které se rozprostírá na pobřeží Atlantského oceánu. Svými plážemi láká k aktivnímu i pasivnímu odpočinku a naučí vás, jak si života užít. Jenže i v tomto ráji někdy prší.

Já jsem v Riu byla před dvěma týdny, tedy „v zimě“, a minimálně polovinu mojí návštěvy propršelo. Nebo bylo i na mě příliš moc sluníčka na to, abych byla celý den na pláži. Velkou část svého volného času jsem strávila sportem, jak se zmiňuji v předchozím článku. A ten zbytek? Rio je městem tisíce možností, záleží spíš na vás, co byste rádi dělali.

Muzea na každém rohu?

Nevím, jestli na každém, ale já jsem jedno muzeum na rohu objevila. Při odpolední procházce čtvrtí Laranjeiras, kde jsem bydlela, jsem narazila na zajímavou budovu připomínající malý hrad. Budova navržená italským architektem pochází ze začátku 20. století. Dříve honosný dům některé z bohatých evropských rodin sídlících v královském městě Riu je dnes kulturním centrem Oduvalda Vianny Filha pořádající výstavy moderního umění.

A je jen dobře, že dům našel uplatnění jako galerie. Nejsem si totiž jistá, kolik takových nádherných starých budov už padlo za oběť hamižnosti rozrůstajícího se velkoměsta a ustoupilo výškovým budovám plným kanceláří.

Hledá se kvalitní kafe!

Jak se říká, kovářova kobyla chodí bosa. Aneb najít kvalitní kávu v zemích, ve kterých se káva pěstuje, není jednoduché. V Riu jsem narazila na řadu kaváren, které na první pohled vypadaly velice lákavě. Objevila jsem například malou kavárničku s vlastní pekárnou a obchůdkem, nabízející zejména francouzské produkty, a to hned vedle kulturního centra.

Malé cappuccino neurazilo, ale jsem už vychovaný kavárenský povaleč a zažila jsem mnohem lepší. Musela jsem však zkusit i něco z kulinářského umění a výběr padl na brownie. To už mě zaujalo více. Ceny jsou v takovýchto „šik“ kavárnách trochu vyšší, takže… Jednou za čas ano, ale pokud máte nízký rozpočet, nedoporučuji každý den. Poměr cena/kvalita za to až tak nestojí.

Abych zase nevyrazila naslepo, pomohla jsem si hledáním na internetu a našla jsem místo s názvem Curto café v centru Ria. Netradiční café bar, kde si cenu za produkt určíte sami. Kde se nabízí kvalitní espresso a cappuccino. Kde vás obslouží bleskově. Kde vám rozumí. Nenajdete zde ale nic jiného, opravdu jen kafe. I přesto, pokud jste milovníci kávy, nesmíte toto místo vynechat. Moje postřehy z Curto café si můžete přečíst v článku na Kávových listech.

V centru Ria jsem si pak nemohla nechat ujít alespoň nakouknout do nádherné kavárny/cukrárny Colombo. Prý ta nejtradičnější v Riu. Pastva pro oči a mučení pro žaludek, tolik dobrot kolem, že byste je chtěli ochutnat všechny.

Pokud vás však zajímá, jak a kde pijí kávu ti opravdoví usedlíci, musíte ještě jinam. Do baru na ulici. Ano, do baru :) Kousek od supermarketu v „naší“ čtvrti jsem jeden takový našla. Když potom chtěl můj kamarád na „dobré kafe“ a kavárny v obchodní pasáži vypadaly spíše jako cukrárny nabízející předražené espresso neurčité kvality, zatáhla jsem ho právě do onoho baru.

Tradiční „cafezhino“ za pár korun z přístroje, který už si toho určitě hodně zažil, bylo to pravé. Podával nám ho asi přímo sám majitel, protože za tu krátkou dobu, co jsme pili naše „pingado“, se za ním zastavila spousta lidí ze sousedství. Pozdravit, vypít si to svoje kafe, postěžovat si na zdraví, na úřady, pobavit se o fotbale. Všem, co se nebojí prolnout s místními tradicemi a zvyky, tuto možnost doporučuji.

A jen poznámka, pokud si dáváte kávu na těchto tradičnějších místech, jedná se o kafe překapávané a většinou již slazené. Hodně slazené… Takže pokud máte rádi kávu bez cukru, musíte si o ni říct.

Procházka historickým centrem

Za návštěvu v Riu určitě stojí celá řada památek a míst, záleží, na co máte právě chuť. Procházka centrem vám může s výběrem pomoci. Když se potom rozhlížíte po historických budovách kolem, třeba vás napadne do nich vstoupit a ocenit architektonické detaily. Třeba zjistíte, že se nacházíte na výstavě, v muzeu, v knihovně nebo v divadle.

Možná si vyberete program na večer, zajdete na koncert nebo do kina. Kulturní nabídka je opravdu pestrá a informace jsou s dnešním přístupem na internet velice snadno k sehnání. I tak je vždycky nejlepší poptat se lidí, které potkáváte a se kterými jste v kontaktu. Většinou vám dají ty nejlepší tipy.

Já osobně se ráda ve městě procházím bez plánu. V Riu je však dobré být s tímto přístupem trochu opatrnější. Měli byste vědět, kam jít a kam naopak nejít, je to město, kde se protínají světy a kultury a ne všechny jsou pro cizince přátelské. Já jsem se ani na chvíli necítila v nebezpečí, ale historek jsem slyšela dost.

Procházejte se, foťte, užívejte si, ale nejdříve se informujte, kterým místům se vyhnout a kde být opatrnější. A všechno bude bez problémů.

Večerní radovánky

Rio je město, které nespí. Alespoň tak se mi to zdálo, když jsem přijela kolem desáté večer ve všední den a na ulicích byl stále čilý ruch. Oproti běžným turistům jsem měla obrovskou výhodu – kamarády, kteří v Riu žijí a kteří mě vzali s sebou večer na pivo na místa, kde na cizince nenarazíte. Leda tak na ty, co už v Riu nějakou dobu žijí.

Praca Sao Salvador nebo Pobreta jsou místa, kde si lahvové pivo koupíte v baru, ale vypijete si ho na ulici mezi ostatními lidmi. Úžasná atmosféra připomínající u nás snad jen festivaly, občas se někde ozve i muzika, někdo donese kytaru a začne vybrnkávat sambu, tu a tam vám někdo přijde nabídnout něco k zakousnutí. Věřím, že takových míst je v Riu více než ta, co jsem poznala já. Určitě se poptejte v hostelu, nebo tam, kde zrovna budete bydlet.

Podobnou atmosféru má také Pedra do Sal v centru města. Tam ale naopak narazíte více na turisty než na místní. I přesto je to místo, které na mě dýchlo bohémskou atmosférou a hudbou. Když budete mít štěstí, přijdete tam zrovna na koncert samby nebo jazzu. Jen jsem slyšela, že okolí není úplně ideální na večerní procházky, tak se raději vraťte taxíkem.

 

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!