Výlet do peruánské selvy jsme si s kamarádem naplánovali jen na pár dní, zato s plným programem. V letadle z Limy do Iquitos jako jediní gringos ochutnáváme spolu s Peruánci jejich místní Inca Kolu a nabíráme tak zásobu cukrů na následující týden. Po mezipřistání v Pucallpě obracíme zraky do nekonečné zeleně a následující hodinu nevidíme nic jiného než obrovskou plochu Amazonie, kde vyčnívají do obrovských výšek stromy, a jen těžko si představujeme ten divoký svět, který si žije vlastním životem.
Do Iquitos se dostanete pouze letadlem nebo po řece, nevede sem žádná pozemní komunikace, my zvolili leteckou přepravu z důvodu časového, ale cestovat po Amazonii, spát v hamace a pár dní jíst nachytané ryby může být skvělý zážitek.
Na letišti nás čekal domluvený místní domorodec Ernesto, který nám dělal průvodce. Byl stejně malého vzrůstu jako ostatní Peru, a tak si se svými sto šedesáti centimetry rázem připadám vysoká. Jako další dopravní prostředek je připravená tříkolka s nápisy DC Monster, která se na iquitoských silnicích prodírá dopravním zmatkem typickým v celém Peru, a naše pozadí je masírováno díky chybějícím výplním v asfaltu. Příjezd k řece Nanay si žádá další změnu dopravního prostředku, a tak přehazujeme bágly do loďky a míříme již z dosahu civilizace. Po slabé půlhodince přijíždíme k prvním obydlím, které na amazonské domky vypadají velmi dobře. Přijeli jsme v období dešťů, a tak máme to štěstí doplout přímo k Ernestovi domů. Jinak hladina řeky mívá i o tři metry méně, a tudíž i lodní doprava je tu velmi omezená.
Tím naše cesta ale nekončí a naše představy o ubytování v dřevěných domcích na břehu řeky mizí. Dál nás doprovází i čtyřnohý přítel Ernesta Rambo, naše šaty plně nasávají pralesní vlhkost a naše oči se kochají veškerou zelení a různorodostí rostlin. Po hodině šlapání se dostáváme do našeho příbytku, který se skládá ze dvou střech, kde pod jednou jsou zavěšené dvě hamaky s moskytiérou a pod druhou je ohniště a stůl s lavicí. Koupelnu nacházíme v podobě suchého záchoda a malého zarostlého potůčku. Na místě necháváme krosny a jdeme se podívat na strom lupuna starý více než pět tisíc let, kde zůstaneme ohromeni velikostí a jeho energií snad hodinu, poté se ve změti vyšlapaných cestiček vracíme „domů“ a cestou se párkrát zastavíme, rozpřáhneme ruce a snažíme se přimět motýly, aby si na nás sedli. Ernesto nám na ohni připravuje to nejlepší kuře, jaké jsme kdy jedli, a vrací se zpět domů s tím, že se pro nás vrátí kolem čtvrté ráno.
Druhý den poznáváme stromy, které se používají k nejrůznějšímu léčení od revma přes žaludeční potíže až po malárii. Nasbírané bylinky poslouží k rannímu čaji a dodají energii na procházku do vesničky Tres Unidos, která má pouze osmnáct obyvatel a fotbalové hřiště. Po obědě se odhodláme koupat v řece Nanay, plavky tu místní rozhodně neznají a zjevně ani nepotřebují, ale my se jich nevzdáváme. Na večer se chystá náš rituál s ayahuascou, který oddálí naše vstávání až na devátou hodinu ranní. Máme volnější denní program, který zahrnuje koupání, celodenní půst, odpočinek v hamakách na břehu řeky a odpolední pokus o lov ryb. Ty budou naší večeří spolu se smaženým banánem, rýží a především pivem, které mělo nejspíše za následek, že nás v noci nedoprovázela pouze světla čelovek a světlušek, ale také Rambo, který si nebyl jist, zda sami trefíme do našeho amazonského apartmá. Zalezeme do hamak, vymýtíme vlezlé komáry a za zvuků nočních ptáků usínáme.
Další den se chystá výlet do Iquitos, města vystavěného uprostřed Amazonie, které zažilo i svou chvilku slávy v době, kdy se tu těžil kaučuk. Přijíždíme na soutok řeky Nanay a Amazonky, kde pohledem lovíme sladkovodní růžové delfíny, kteří žijí pouze zde. Když se vracíme zpět na pevninu, navštěvujeme místní trh, kde koupíte suvenýry, ale i různé ovoce, zeleninu či dokonce živou želvu velikosti dětského kola za necelých dvě stě korun.
Poslední ráno se snaha zachytit ranní východ slunce nepovedla, ale nejsme zklamáni, jelikož v období dešťů nám ani jednou nepršelo a sluníčko svítilo neustále. Loučíme se s pralesem, pochodujeme k Ernestovi, kde se snažíme usušit lehce shnilé věci neustálou vlhkostí pralesa, a spořádáme poslední amazonskou snídani, po které se vydáváme na cestu zpět do civilizace a měst plných smogu.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
