Až na konec světa!

Silnice na konec světa, kam vede nespočet zatáček, je až na 40km úsek vyasfaltovaná. Po cestě míjíme také pár volných tábořišť, ale my chceme dnes dojet až do Ushuaia. Přijíždíme za hezkého počasí a máme tak možnost užívat si výhledů na okolní zasněžené vrcholky hor.

Bohužel tu je sezóna v plném proudu. Sehnat nějaké rozumné ubytování je tedy takřka nemožné. Pravda, mají tu městský kemp zdarma, ale jelikož v noci bývá už zima, raději bychom do tepla. Na informacích potkáváme stopaře ze Slovenska, od kterého dostáváme skvělý tip. Na letišti se prý dá přespat bez problémů. V noci tam je jen ostraha, která s tím nemá problém. Vytrhl nám tím trn z paty.

Z města jako takového jsme trochu zklamaní. Konec světa v našich představách vypadal trochu jinak než turistické centrum, kde se u cedule Fin del Mundo (Konec světa) fotí lidi jak na běžícím páse. Ono to s tím koncem světa tady je trochu lež. Silnice vlastně končí až o nějaký ten kilometr dále, ale jelikož pár dní zpět hezky pršelo, je pěkně bahnitá. Do toho se tedy nedáváme.

Bohužel nám druhý den již od rána prší. Z výletu do parku tedy nic nebude a místo toho si nadávám, proč já hlupák nevyzkoušel nové nepromoky na boty před cestou. Zjistil bych, že mi jsou malé a třeba s tím stihl ještě něco udělat. Takto musím jet celý den s rybníkem v botách. Není tedy divu, že dnes vyměkneme a uleháme do teplých peřin v hostelu za 350 ARS za osobu v Rio Grande.

Pokud nemáš benzín, máš smůlu

Z konce světa míříme k národnímu parku Torres del Paine v Chile. Po cestě se zastavíme v městečku Puerto Natales, které se pyšní sochou obrovského morčete. Ostatky obrovského morčete prý našli v blízké jeskyni.

My se však už nemůžeme dočkat národního parku. Míříme tedy přímou čarou podél jezera, nad kterým se stále pyšní zasněžené vrcholky hor, k Cerro Castillo.

Když jsme přijížděli do Chile, mapa na hranicích nám prozradila, že právě zde je benzínová stanice. Okruh parkem má totiž přes 200 km a my tak potřebujeme před vjezdem natankovat. Jaké nám je to překvapení, když ve městě pumpa není! Ptáme se v kavárně, kde se dá tedy benzín zakoupit, ale máme smůlu. Jediné místo je právě tato kavárna, kde jim právě došel. Prý se občas dá koupit benzín ve dvou hotelích přímo v parku, ale není jisté, zda ho budou mít. Ve spojení s cenou vstupného do Torres del Paine (1 600 Kč za 2 osoby) se nám to zdá jako velký risk a raději tuto návštěvu oželíme. Čeká nás totiž ještě spousta jiných krásných míst.

Ledové království

Když už mluvíme o krásných místech, tak si myslím, že právě ledovec Perito Moreno patří mezi ně. Není to sice největší, ani nejdelší ledovec Argentiny, ale rozhodně je krásný. Nádherné je i jeho okolí. Abychom se k němu dostali, čeká nás 30 km národním parkem. U vjezdu zaplatíme 330 ARS/os. A už si užíváme tu nádheru kolem. Až k ledovci se s motorkou bohužel nedostaneme. Z odchytného parkoviště musíme potupně autobusem, který je naštěstí zdarma.

Okolo ledovce vede několik turistických stezek, na kterých se zdržíme přes tři hodiny. Co chvíli slyšíme praskat led a máme i takové štěstí, že ho vidíme několikrát padat do vody. Člověk by tu mohl být celé dny a stejně by ho to stále fascinovalo.

Večer hledáme místo na spaní. To najdeme kousek za El Calafate u řeky. Pod most se dá zajet po prašné cestě, kde večer rybaří místní. Ti si následně, přes zákaz rozdělávání ohně, grilují dovezené asado. Jelikož fouká vítr a my vidíme, jaký mají problém s rozděláním ohně, doneseme jim kousek vedle ležícího plechu. Jako poděkování nám potom nabízí kousek asada. S díky odmítáme, protože jsme právě dovečeřeli. Škoda, zrovna jsem na něj měl chuť.

Ráno se nemůžeme nabažit pohledem na hory, které jsou nasvícené východem slunce. Jen kdyby nebyla taková zima. Pak už opět startujeme naší Jawu, abychom se o hodinu a půl později kochali horou Fitz Roy. Jinak se jí také říká Cerro Chaltén.

Není opět nijak výjimečná do velikosti, ale je štěstí ji vůbec vidět. Pokud už se vám ukáže, vždy jsou nad ní mraky, které budí dojem kouřící hory. Tak zní také překlad jejího jména. My to štěstí máme. Bohužel nás opouští hned druhý den, kdy se budíme ve stanu vedle hostelu do uplakaného rána. Prší celé tři dny a nám je jasné, že nemá cenu kamkoliv jet. Míříme totiž na sever po RN40, kde nás za několik kilometrů čeká 70 km opravdu ošklivé nezpevněné cesty. Ta je za deště neprůjezdná.

Nejslavnější silnice Argentiny – RN40

Pokud mi kdykoliv někdo řekl Argentina, vybavila se mi právě tato silnice. Cesta, která vede ze severu od La Quiaca po západní straně Argentiny až na jih za Rio Gallegos. Když dojíždíme po třech dnech deště k městu Tres Lagos, za kterým nás čeká již uvedená nezpevněná cesta, stane se něco nepříjemného. Do rozety se nám namotá veliký kus drátu a urve nám zástěrku i s SPZ!

To však nestačí. Jakmile z toho naši Doris vystříháme a přijedeme do města, policie nám oznamuje, že ten 70km úsek je pro nesjízdnost uzavřen. Nestačil vyschnout. Na otázku, kudy můžeme úsek objet, nám policista odpovídá: „Musíte zpět do Rio Gallegos a pak po silnici č. 3.“ „To je ale 700 km zajížďka!„ odpovím. „Vždyť je to kousek!„ říká mi s úsměvem na tváři strážce zákona.

Celou objížďku absolvujeme bez SPZ a kupodivu to nikomu nevadí, ačkoliv za námi několikrát jedou policisté i vojáci. Dokonce ani u kontroly při přejezdu okresů to strážníkům nevadilo. Když se konečně napojíme zpět na RN40, užíváme si nekončící zatáčky, barevné hory a famózní výhledy do údolí. Nový držák SPZ si vyrobíme až po 2 000 km, kdy už si musíme vyměnit zadní pneumatiku. Ta už má totiž po 12 000 km z Bolívie to nejlepší za sebou. Stará pneumatika nám tedy poslouží jako nový držák SPZ!

Za zmínku stojí také silnice 7 jezer. 100km úsek národním parkem, kde zatáčka střídá zatáčku a je zde několik volných tábořišť. Nejkrásnější tu je však noc. Nebe je plné hvězd, že si to člověk ani nedovede představit. K tomu nás ráno navštíví koně a snaží se nám sníst z ešusu sýr.

Právě tady Argentinu opouštíme. Máme namířeno do Chile, kde na nás čekají další krajané. Na tři hodiny nás však zdrží fronta i velice důkladná prohlídka na hranicích.

Pokud se vám příběhy z cesty na Jawě po Jižní Americe líbí, mrkněte také na oficiální web nebo FB stránku Filipa a Kristýny.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!