Před pár dny jsem jako tip na zajímavé místo na stylové ubytování v Kanchanaburi psal o typických plovoucích domech, jako je např. Sam’s River Rafthouse, kam míří spousta nezávislých cestovatelů.
Pokud se také vydáte tímto směrem, zcela určitě je jedním z vašich cílů nechvalně proslulý most přes řeku Kwai. I tento most, jakožto i spousta dalších jiných turistických nebo cestovatelských cílů, je opředen spoustou mýtů a legend, ale i to k tomu podle mě patří.
Hodně lidí říká, že tento ocelový most je jiný než ten, o kterém je kniha i film. Mají i nemají pravdu. Mosty byly totiž dva. Dřevěný most, který na místě dnes již není, byl postaven jen jako dočasný a první vlak po něm přejel v únoru roku 1943. O tři měsíce později byl dokončen i tento ocelový most, na který byly přivezeny díly z Jávy.
Oba mosty byly v letech 1944 a 1945 při spojeneckém bombardování poškozeny. Z dřevěného mostu zůstaly už jen piloty, které můžete zhlédnout v nedalekém válečném muzeu JEATH, a ocelový most byl později po válce opraven a slouží dodnes a to je právě ten, který zde dnes uvidíte stát.
Most, o kterém napsal Pierre Boulle stejnojmennou knihu – Most přes řeku Kwai, podle jejíž předlohy natočil později David Lean v roce 1957 dnes již legendární film s naprosto totožným názvem – Most přes řeku Kwai, je právě o stavbě toho dočasného dřevěného.
Most přes řeku Kwai byl spoustu let jedním z mých velkých snů a cílů mých cest, které jsem si vždycky přál vidět na vlastní oči a okusit tajemnou atmosféru tohoto místa. Vlastně sám ani nevím proč, protože jsem se o žádnou ze světových válek nikdy moc nezajímal. Možná proto, abych dokázal líp pochopit zvěrstva, která v této prapodivné době napáchali Japonci na dělnících, kteří tady stavěli železnici, možná proto, že je mi líto všech těch lidí, kteří za to museli úplně zbytečně zaplatit svými životy.
Ať už je toto místo spojené s jakkoliv hrůzostrašnou historií a úmrtím přibližně 116 000 lidí, kteří museli zemřít jen kvůli stavbě tzv. Železnice smrti (z Thajska do Barmy), dýchne na vás k večeru, kdy z mostu zmizí převážná většina turistů, velmi zajímavá atmosféra. Zajděte si sem večer za tmy jen tak na hodinu nebo dvě sednou, a trošku vypnout a vyčistit si hlavu na místě, které si rozhodně zaslouží, aby se na něj hned jen tak nezapomnělo.
Je obrovská škoda, že se dnes po mostě prohání stovky turistů a z pietního místa se tak stala spíše komerční atrakce, která sem přivádí každoročně statisíce lidí. Zajímavé věci ale lidi přitahují už odpradávna a tomu se asi nejde ubránit. Byla by ale velká škoda si tím atmosféru, kterou most má, jen tak zkazit a nevyrazit se na něj podívat. Jednu návštěvu doporučuji určitě přes den i navzdory spoustě turistů, ale jednou se sem určitě ještě vraťte s baterkou po setmění a jděte až na konec mostu, kam už moc lidí v tuto dobu nechodí, posaďte se a vychutnejte si tuto opravdu prazvláštní atmosféru, kterou toto místo i po dlouhých letech pořád má.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.
5 komentářů u „Most přes řeku Kwai, Kanchanaburi, Thajsko“