silnice

Magický Island

Jsou 4 hodiny odpoledne a nedaleko letiště vyzvedáváme auto v půjčovně. Je to JEEP Compass, varianta 4 x 4, kterou lze pro Island doporučit jako velmi vhodnou. Hodně vedlejších cest je štěrkových, šotolinových nebo bahnitých a pohon na všechna čtyři kola vám pomůže přece jen hodně nepříjemností zvládnout.

Pestré seznámení s ostrovem hned první den

Nocleh máme rezervovaný v centru nedalekého hlavního města Reykjavík a tak máme ještě solidní část odpoledne k dispozici. Vydáváme se tedy na poloostrov Reykjanes. Zajíždíme na samotný východ – ke kostelíku Útskálarkirkja a nedalekému majáku. Mimochodem mnoho islandských názvů je pro nás úskalím, není jednoduché si je zapamatovat… Následuje další kostelík – kamenný z roku 1887. Turistů potkáváme prozatím pomálu.

kostel
Útskálakirkja – jeden z mnoha malých fotogenických kostelíků na Islandu

Na poloostrově najdete i tzv. Most mezi kontinenty – místo, kde se setkává severoamerická tektonická deska s tou eurasijskou.

Přesouváme se k útvaru Gunnuhver. Poprvé tak zažíváme něco z jevů typických pro Island a jeho krajinu – sopky, gejzíry apod. Zde konkrétně jde o několik bahenních jezírek a menších gejzírů. Následuje nádherný útes s nedalekým majákem. Na první islandské odpoledne jsme toho viděli celkem hodně. A to ještě nesmím opomenout doutnající puklinu v zemi u Grindavíku, kde ještě před několika dny byla vidět erupce lávy v trhlině o délce 4 kilometrů. Město je už několik měsíců evakuováno a nepřístupné, protože erupce se v poslední době opakují. Onen kouř z pukliny tak sledujeme jen z notně vzdálené hlavní silnice.

Z Reykjavíku na západní fjordy

Večerní a ranní Reykjavík působí úhledně a útulně, ale chceme si jej v klidu projít až poslední den. Vydáváme se proto co nejdříve na cestu. Ráno je sice zima, ale zcela slunečno a jasno. Je potřeba přiznat, že celých 11 dnů jsme měli na počasí štěstí. Každopádně takto v polovině září jsme využili i čepice a rukavice. Inu, teplé oblečení do batohu sbaleného na Island nemůže chybět v podstatě nikdy…

Celý náš trip plánujeme v podstatě pořádně až na místě. Dospěli jsme tak třeba k rozhodnutí, že začneme na západních fjordech. To se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože tu bylo o poznání méně turistů než v další části Islandu, tj. hlavně na tzv. Ring Road nebo na Golden Circle.

Kráter Grábrók – uskupení 3 kráterů, přičemž Litte Grábrók téměř zmizel kvůli těžbě.

krater
Kráter Grábrók

Poloprázdnými cestami projíždíme celý den, pravidelně děláme zastávky tam, kde nás něco zaujme (vodopády, kostelíky Gufudalskirkja, Brjánslækjarkirkja).

Pár stovek najetých km uzavíráme nádherným západem slunce u Tálknafjörður, kde i v jednom guesthouse máme ubytování.

zapad
Západ slunce u Tálknafjörður

Večeři řešíme v místní hospůdce, kde si dáváme první islandské fish and chips (3690 ISK) a místní pivo Viking (1350 ISK). Vycházíme z hospůdky po 22. hodině a na obloze vidíme jakési šmouhy. Že by polární záře? Je to tak. Ale pořádně se projeví až při pohledu přes foťák nebo mobil.

polarni zare
Polární záře na západním Islandu

Ráno je venku znovu azzuro a my pokračujeme na nejzápadnější místo Islandu. První 2 zastávky jsou u technických památek – nejprve vrak velrybářské lodi Garðar BA 64 a pak ještě u muzea Hnjótur.

vrak
vrak lodi Garðar BA 64

Látrabjarg – je největší ptačí útes na Islandu (14 kilometrů dlouhý a 441 metrů vysoký v nejvyšším místě) a nejzápadnější výspa Islandu. Je tu neskutečně větrno a chladno a Island nám dává pocítit svoji drsnější a studenou tvář, a to přitom naplno svítí slunce.

Dynjandi –  jeden z mnoha významných vodopádů. Řeka Dynjandi tu padá z výšky 99 metrů v několika kaskádách.

vodopad
Kaskády vodopádů Dynjandi

Další ubytování máme v Dalakor Búdarbal, na samém kraji západních fjordů.

Po hlavní islandské silnici severem ostrova

Následující den se napojujeme na silnici č. 1. Tato komunikace v délce přes 1300 kilometrů obepíná celý ostrov. Nečekejte nějakou dálnici, v některých úsecích má cesta dokonce štěrkový povrch.

Hvítserkur – skála, která nám na první dobrou připomíná slona, a černá pláž s tuleni.

beach
Hvítserkur – místo, odkud jsme pozorovali tuleně
horses
Stádo koní na poloostrově Vatnsnes

Ukrajujeme desítky kilometrů po severu Islandu až do města Blönduos. Tady pokračujeme v naší tradici, kdy si dáváme menší pozdní oběd, který se obvykle skládá z polévky, kávy a nějakého dortíku nebo muffinu.

pamatnik
Památník věnovaný islandskému básníkovi Stephanu G. Stephanssonovi

Na severu se už objevují první úseky se sněhem, ale silnice jsou upravené.

Akureyri – hlavní centrum islandského severu. A rovněž výchozí místo pro řadu výletů a rovněž pro pozorování velryb a delfínů

krajina
Krajina za městem Akureyri

Večer ještě před příjezdem na ubytování zajíždíme k vodopádu Godafoss (Vodopád bohů).

Už jsme přitom ve známé oblasti jezera Mývatn. Krásného jezera vzdáleného něco přes hodinu jízdy od Akureyri, přičemž okolí této vodní plochy je bohaté nejen na výskyt komárů a muchniček (v době naší přítomnosti jsme naštěstí tento jev nezaznamenali), ale zejména na geotermální úkazy, sopečné útvary či horké prameny.

Od pseudokráterů na kráter sopky

Další den ráno se rozhodneme zastavit se ještě u skupiny menších kráterů, resp. tzv. pseudokráterů Skútustaðagígar. Ty se vytváří, když láva přetéká přes vodu (zjednodušeně řečeno).

krajina
Tajemná krajina jezera Mývatn

Dimmuborgir – neboli Temné hrady: Oblast se zajímavými lávovými útvary, Mimochodem podle této oblasti si svůj název vybrala norská black metalová kapela Dimmu Borgir.

Venku je tentokrát pošmourno a přispívá to k autentické atmosféře místa, takže nám ani extra nevadí, že nemáme obvyklé slunečné počasí.

Hverfjall – nedalo se do deště a tak se rozhodujeme, že vylezeme na nedaleký kráter. Nakonec to nebylo tak náročné – ani převýšení, ani sestup na sypkém povrchu.

sopka
Kráter sopky Hverfjall

Následuje krátká zastávka u jeskyně Grjótagjá, která dlouho sloužila i ke koupání, než sopečné erupce v letech 1975-1984 navýšily teplotu vody na 60 °C.

Delší dobu pak trávíme v lokalitě Námafjall – geotermální oblasti s bublajícími jezírky o teplotách až 100 °C. Logicky je povoleno se pohybovat jen po značených trasách.

termal
Námafjall

V pozdním odpoledni překonáváme zasněženou krajinu severovýchodního Islandu.

Kaňon Stuðlagil – zčásti jej tvoří jedno z největších seskupení čedičových sloupů na Islandu. Už nemáme moc času a tak z vyhlídek, které jsou po obou stranách kaňonu, volíme ty, které jsou nám blíž.

Večer nám poprvé prší, navigace nás trochu zbytečně vede úzkou, šotolinovou vedlejší cestou a pro kamaráda, nejlepšího řidiče z naší trojice, jde o náročnou a únavnou zkoušku.

Islandské diamanty a slavný vrak letadla

Ráno je ale zase jako vyměněné. Před naší chatkou (Bragdavellir Cottages) září slunce naplno. 15 minut chůze od chatky máme vodopád Snædalsfoss. Už jsme jich sice viděli hodně, ale po té včerejší dlouhé jízdě se aspoň po ránu trochu protáhneme procházkou k vodopádu.

V pozdním dopoledni nasedáme do auta a projíždíme východní fjordy. Krajina mi připomíná Nový Zéland – divoké pobřeží, útesy, tmavé pláže… nádhera.

hora
Nádherné počasí nás provázelo celé dopoledne na jihovýchodních fjordech

Míříme do parku Vestrahorn. Tady si vychutnáváme pohled na rozbouřené vlny či tmavé písečné duny. Je zataženo, mraky jsou nízko a možná se schyluje k dešti. Výlet na nějakou vyhlídku nebo krátká túra moc nedávají smysl. Už ve čtyři hodiny jsme tak u tzv. Diamantové pláže a ledovcové laguny Jökulsárlón. Je tu mraky lidí (jako ostatně na moha dalších turistických zajímavostech). Je to nádherné a fotogenické místo. ledové kry plují lagunou či podél černé Diamantové pláže.

laguna
Ledovcová laguna Jökulsárlón

Dnešní noc trávíme v hotelu Smyrlabjörg. Snažíme se držet limit 1500 Kč / noc / osoba, tady jej celkem zásadně překračujeme. Bohužel jih ostrova už nenabízí tolik volného ubytování. Další dny naštěstí zajišťujeme levnější ubytování a daří se nám vrátit do požadovaného rozpočtového průměru. Je ovšem potřeba počítat s tím, že Island je obecně hodně drahý.

Fjadrárgljúfur – 100 metrů hluboká a 2 kilometry dlouhá soutěska

souteska
Soutěska Fjadrárgljúfur

Tento den máme prozatím lehce pohodový a po prohlídce soutěsky si dáváme odpoledne krátkou procházku nad městem Vík a pak se přesouváme na černou pláž Reynisfjara. Stejný plán mělo nicméně bohužel několik desítek dalších turistů  a cestovatelů. Ještě se pak vydáváme na vyhlídky k majáku Dyrhólaey.

Nakonec celkem kmitáme, abychom stihli ještě vyrazit k vraku letadla Douglas DC-3. Kromě přírodních zajímavostí jsou pozůstatky tohoto letadla jednou z nejčastěji navštěvovaných lokalit na Islandu. Všech 7 členů posádky havárii v roce 1973 přežilo a letadlo bylo ponecháno na místě nehody. Dnes už je trup letadla značně vybrakovaný.

letadlo
Vrak letadla Douglas DC-3

I místo našeho dnešního ubytování má svoje autentické historické kouzlo, Spíme v Kvérna Guesthouse, v budově bývalé školy přestavěné na ubytovací zařízení. Zajímavá je třeba výzdoba chodeb v podobě fotografií jednotlivých třídních ročníků.

A je to tady rovněž výborné výchozí místo k vodopádu Skógafoss. Ten je v obležení turistů, takže neváhejte a pokračujte cestou nad tento vodopád. Potkáte totiž mnoho dalších, neméně krásných vodopádů. A pokud vám vyjde počasí jako nám, tak je to neskutečná nádhera.

vodopad
U vodopádu Skógafoss

Zlatý okruh

Kráter Kerid – už jsme na tzv. Zlatém okruhu. To je trasa, na kterou se velmi často vyjíždí i na třeba jen jednodenní výlet z Reykjavíku a zahrnuje několik velmi známých lokalit. Jednoduše by se to dalo nazvat jako „To hlavní z Islandu za 1 den“. Naší první zastávkou na této známé trase je právě tento hluboký kráter s jezírkem.

Naším dalším cílem na okruhu je kostelík Skálholt, jehož bělostná fasáda ve slunném dni svítí do širého okolí.

V podvečer se vyrážíme ještě prohřát a zrelaxovat do geotermálních koupelí. Chtěli jsme to na Islandu aspoň jednou vyzkoušet a shodou okolností to vyšlo tak, že jsme si užili nejstarší termální lázně na Islandu – Secret Lagoon.

Věhlasné gejzíry nedaleko jurty

Než padne tma, vydáváme se k dalšímu věhlasnému islandskému místu. Zrovna tohle jsem chtěl vidět: Přírodní úkaz, který dal název ostatním podobným – Geyisir. Je to impozantní pocit stát na takovém místě, byť intenzita Geyisiru je o poznání slabší než v případě vedlejšího gejzíru Strokkur.

Dnešní ubytování se povedlo – parádně vybavená jurta za rozumnou cenu. Jen do sprchy a na WC se chodí do společných prostor. Resp. toaleta v jurtě je, ale za obyčejnou plentou; a jsou situace, kdy je fér odebrat se do standardními dveřmi uzavřené toaletní kabiny.

jurt
Dnes by se to moderně asi označilo jako glampingová jurta – naše ubytování na 2 noci

Velká spokojenost s pobytem v jurtě a náš aktuální program vedou k tomu, že se rozhodujeme zůstat tu ještě na jednu noc. A abych nezapomněl: Od jurty vidíme v dáli tryskající Strokkur i kouř a dým z bublajících horkých pramenů.

Další den dopoledne obdivujeme jeden z nejmohutnějších vodopádů – Gulfoss. Na vedlejším parkovišti potkáváme několik mohutných přestavěných náklaďáků s osmi páry vysokých kol. Zavážejí turisty na ledovce, kde probíhá komerční zábava typu jízdy na sněžných skútrech apod. My se k ledovci taky vydáme, ale jen k jeho okraji. Po silnici typu F (konkrétně F 336) se dostáváme na pomezí ledovců Suðurjökull a Langjökull. Projíždíme ponurou krajinou, načež si o pár desítek minut později užíváme pocit, že jsme na ledovci… Jeden z mých spolucestovatelů vidí ledovec takto zblízka naživo poprvé. Těšíme se na občerstvení v nedalekém Café Árbúðir, které zjevně provozují dva Češi uprostřed ničeho, nicméně po příjezdu na místo nacházíme jen cedulku s vysvětlením, že už skončila sezóna (je polovina září a je fakt, že další měsíce tu budou poměrně krušné). Naše tradiční menu v podobě polévky, kávy a dezertu si tedy dáváme v restauraci na zpáteční cestě kolem vodopádu Gullfoss.

Následuje zajížďka k jednomu z dalších kostelíků (Haukadalskirkja) a focení nádherně zbarvené podzimní krajiny. Vřesy, keře a trávy vytvářej pestré obrazy. Ano, toto se opravdu povedlo.

Po nadšení z včerejší večerní prohlídky gejzírů jsme si to dnes zopakovali s tím, že jsme si přidali vycházku na vyhlídku nad celou oblastí. Opět takto kolem šesté, sedmé večerní je tu už pomálu lidí. Večer večeře v kempu Skjol, kde mají příjemnou restauraci. Včera jsem tu ochutnal druhé islandské fish and chips (3850 ISK), dnes volíme klasiku – pizza. K tomu islandské pivo (Borg Brugghús 1600 ISK, Gull 1400 ISK) – jen jedno.. vše ostatní už by bylo trochu nad rámec pitného režimu i finančního rozpočtu.

Významná islandská historie i nákupy v garáži

Cílem dalšího dne je užít si zbytek Zlatého okruhu a v poklidu dorazit odpoledne do Reykjavíku. Začínáme u dalšího vodopádu – Brúarfoss. Je to náš už snad třicátý vodopád na Islandu a přece nezažíváme zklamání. Krásně tyrkysově zbarvená voda, černě lávový podklad a k tomu podzimní krajina.

vodopád
Brúarfoss

Þingvellir (či Thingvellir) – národní park, který je zároveň jedním z nejvýznamnějších islandských historických míst. Možná jste někdy slyšeli o tom, že nejstarší parlament světa (Althing) byl založen zřejmě právě na Islandu. A k tomu došlo zrovna na území tohoto dnešního národního parku. Bylo to kolem roku 930 našeho letopočtu a zástupci jednotlivých vesnic se tu scházeli každé léto. I z přírodního hlediska je tento park unikát. Mimo jiné je tu významně vidět dramatické dělení oněch dvou tektonických desek, které jsme už na severu spatřili z Mostu mezi kontinenty – výsledkem dělení jsou trhliny, rokle, soutěsky… Jedna taková pěkná soutěska je ke spatření nedaleko vodopádu Öxarárfoss.

Do Reykjavíku je to pak už jen přibližně hodinu cesty autem. Večer vyrážíme ještě prozkoumat město. Bydlíme nedaleko známé dominanty města – kostela Hallgrímskirkja, takže to vezmeme přes tamní návrší, centrem, pak kolem nábřeží až k domu Höfði House. Už si to nepamatuji úplně přesně, ale řekl bych, že toto bylo první místo, v jehož souvislosti jsem se dozvěděl o tom, že existuje nějaký Reykjavík. V roce 1986 se tu sešel americký prezident Ronald Reagan s Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Michailem Gorbačovem a záběry z tohoto summitu vysílala tehdy i Československá televize. Jejich setkání se označuje jako začátek konce studené války.

budova
Höfði House, Reykjavík

Večer ještě obligátní nákup suvenýrů a třetí islandské fish and chips, a to v restauraci Reykjavik Fish.

Z našich cest se snažíme vozit si masky, eventuálně nějaký obdobný suvenýr. V islandských obchodech ale žádné masky nevidíme. Pár dnů před příjezdem do Reykjavíku tak přes messenger kontaktuji vysloužilého rybáře Sigurðura Petersena. Ve své garáži vyrábí a rovnou i prodává svoje dřevěné výtvory. Na domluvenou desátou nedělní hodinu ranní tak přijíždíme do jeho garážové galerie Gluggagallery.

masky
Gluggagallery, Reykjavík

Nečekaný pobyt v Keflavíku

Po krátké procházce v prosluněném přístavu přichází nepříjemná zpráva od leteckého dopravce PLAY. Náš večerní let je přesunut na zítřejší ráno v 06:00. Hlavy nám jedou na plné obrátky. Co teď? Vrátit auto dnes ve sjednaný čas anebo až zítra brzo ráno? Co dnešní ubytování? Musíme sehnat nějaké ještě na Islandu a zkusit zrušit nocleh v Praze… A zrušit i ranní vlak z Prahy. A ubytování dnes v centru Reykjavíku nebo už spíše blízko letiště? Po složitém zvažování všech kombinací nakonec auto vracíme a ubytování si zajišťujeme pár kilometrů od letiště v Keflavíku. K dispozici máme najednou ještě jeden celý půlden, který trávíme v tomto přístavním městě.

Drobná komplikace nastává při zajištění taxi na brzkou ranní hodinu. Na Islandu si nestopnete taxi jen tak na ulici, přes pár aplikací nebo webovek jsme s rezervací úspěšní nebyli a tak večer pokorně žádáme v blízkém hotelu o zajištění taxi. Ochotný recepční nám taxi na 03:45 hod. zajišťuje. Taxi ráno přijíždí s více než půlhodinovým zpožděním, což nám na klidu nepřidává, ale nakonec vše vyjde a bez zásadnějších komplikací opouštíme Island – magický, krásný, ale i temný a často chladný severský ostrov.


Věnováno památce mé maminky… Bude mi chybět, jak ses o mě bála, když jsem byl na cestách…

Komentáře