Lanzarote je jedním z menších Kanárských ostrovů, který má 55 km na délku a 18 km na šířku. Krajinný ráz zde v 19. století utvořila vulkanická činnost, která má za následek měsíční krajinu s množstvím vulkánů a kráterů. Že to zní nudně a nezajímavě? A proč by, proboha, měl někdo trávit dovolenou uprostřed ostrova zalitého lávou a bez zeleně?
Tyto otázky jsem si také pokládala poté, co jsme zakoupili za výhodnou cenu letenku právě na Lanzarote. Bohužel si většinou informace o destinaci, do které cestuji, zjišťuji až po tom, co je jisté, že tam opravdu vyrážím. Tedy poté, co už je koupená letenka. A proto mě čekalo zklamání, když jsem si do vyhledávače zadala právě Lanzarote. K mému zklamání přispívaly také pesimistické články českých cestovatelů, které jsem si pročítala, a ani těch nebylo mnoho. Proto jsem se rozhodla napsat svůj vlastní optimistický článek.
Den první – vypůjčení auta a návštěva hlavního města
Na Lanzarote jsme odlétali z letiště v Berlíně v 6 hodin ráno a cesta trvala necelých 5 hodin. Prvním místem, kam jsme zamířili po přistání ještě na letišti, byla autopůjčovna. Protože je ostrov opravdu malý, dá se pohodlně procestovat autem za několik dní. My jsme zde strávili 5 dní a to bohatě stačilo na to, abychom ho projeli opravdu celý. Pokud bychom zde byli déle, museli bychom nejspíše zvolit jako dopravní prostředek kolo, abychom se nenudili. Protože takový postup volí nejspíše každý, jsou zde na to opravdu skvěle připraveni. Proto najít půjčovnu a následně i auto byla celkem rychlá a bezproblémová akce. Zvolili jsme autopůjčovnu Topcar, kterou můžu opravdu jen doporučit, protože při problémech s autem vyřešila vždy vše velmi rychle a díky pojištění jsme neplatili nic navíc (ano, za 5 dní jsme měli 2x problém s autem!!!).
Díky nočnímu cestování jsme toho moc nenaspali, proto byl plán na první den zajet jen do hlavního městečka Arrecife a v poklidu si ho projít. Hlavně nic namáhavého. Městečko bylo od letiště opravdu kousíček, jako ostatně skoro jakékoliv místo, na které jsme se vydali. Dominantou Arrecife je promenáda směrem do oceánu a pevnost Castillo de San Gabriel.
Dvě slova, která jasně vystihují ostrov Lanzarote – láva a vítr. Vše je tu pokryto lávou a láva zde slouží jako stavební materiál i jako zemědělská půda. A jelikož se jedná o malý ostrov uprostřed Atlantického oceánu, fouká tu všude vítr, a občas dost silný vítr. Proto není dobrý nápad brát si s sebou šaty, už vůbec není dobrý nápad brát si s sebou JENOM šaty. Příště se na cestování připravím pečlivěji!
Po nenáročné procházce po Arrecife, načerpáni optimističtějšími dojmy než při odletu a s pořádně zacuchanými vlasy od větru, jsme se vydali ubytovat do Puerto del Carmen, hotelu Las Adelfas. Budovy na ostrově nesmějí být prý vyšší než palma, a tak zdejší hotely tvoří rozsáhlé komplexy nízkých budov. Většinou s bazénem a za slušné peníze. My jsme za 4 noci platili 1 700,- Kč na osobu. Bydleli jsme v apartmánu pro čtyři lidi, který byl slušně zařízen včetně různých spotřebičů v kuchyni. Tím je to jasné! Ušetříme za snídaně a uděláme si vlastní tousty s marmeládou i čaj. Mňam.
Nevím, jestli je to tak na všech Kanárských ostrovech, ale na Lanzarote je v porovnání s Evropou (především se západní a severní) poměrně levně. Tak jsme si první den dali tříchodovou večeři za 9 eur, sangríi za 6 eur za 0,5 litru a pivo za 2 eura. A nebylo to žádné laciné jídlo v bufetu! Na stůl nám naservírovali několik druhů příborů a jídlo bylo opravdu vynikající (italská kuchyně).
Den druhý – národní jídlo a národní park
Druhý den ráno jsme vyrazili na Los Hervideros, což jsou lávové útvary na březích oceánu a jedno z nejkrásnějších míst na ostrově. Další zastávku je El Golfo a zelené jezero, nebo také Lago di verde. Obědváme skromně jen v kavárně, ale já si zde dávám konečně něco typicky lanzarotského (a dost možná jediného typicky lanzarotského) a to jsou patatas con mojos. Přeloženo brambory s omáčkami. Lákavé, že? Ale mojos jsou zde typické studené omáčky, které mají většinou název podle své barvy – verde (zelená – bylinky), rojo (červená – chilli), dále jsme zkusili třeba i sýrovou, kterou jsme si i koupili později na trhu v Teguise (ale doporučuji koupit spíše v supermarketu – vypadají úplně stejně, ale jsou podstatně levnější). A brambory jsou jednou z mála surovin, kterou je možné na lávou pokrytém ostrově vypěstovat. Jsou maličké a vaří se i se slupkou ve slané vodě. Takže skvělá záležitost, kterou musíte jednoznačně vyzkoušet!
Další zastávkou je hlavní cíl všech zájezdů na Lanzarote a bod, který nesmíte v žádném případě vynechat – národní park Timanfaya. Když jsme začali plánovat tuto dovolenou, podívala se moje sestra na mapu Kanárských ostrovů a pronesla: „Wow! Tam je národní park přes skoro celý ostrov!“ A obě jsme se zasnily nad představou o zelenajících se kopečcích a kolem poletujících papoušcích. Ale z téhle představy jsme brzy vystřízlivěly. Timanfaya je ona měsíční krajina plná vulkánů a kráterů, o které se zmiňuji už na začátku článku. „Tak aspoň uvidíme něco nového,“ snažily jsme se s tím smířit, ale už bez valného nadšení. Ale o to více nás tahle krajina pak v reálu nadchla. Je to opravdu něco jiného! Kilometry plochy pokryté lávou a na nich kopce skoro jako z obrázků. Občas jsou zbarveny i několika barvami, žlutohnědou, červenou a zelenou, a pohledy jsou to vskutku neokoukané.
První zastávkou je „parkoviště“ velbloudů. Nic pro ochránce zvířat. Ani pro milovníky přírody. Ani pro mě. Velbloudi mají na zádech železné sedačky pro turisty, a pokud zrovna nespolupracují s průvodcem, klidně jim podkopne nohu, aby si sedli. No nic, plán je plán. A zbytek skupiny byl pro. Tak jsme se na nich svezli. Stojí to 12 eur za velblouda (za 2 osoby). Projdou s vámi vyšlapané kolečko a za chvíli jste zpět. Dle mého názoru to za to ani tolik nestojí a vyfotit si můžete velbloudy, i když na nich nesedíte. (Ano, asi si budu vyčítat, že jsem se do toho nechala uvrtat, ale každý někdy šlápne vedle…)
Poté se pokračuje dál do parku, kdy přijedete na parkoviště, u kterého se nachází i slavná restaurace El diablo. První setkání s dílem Cesara Menriqueho, umělce, jehož dílo poznamenalo celý ostrov. Každá stavba, která vás něčím zaujme, je jeho dílem. Vstupné/vjezdné do parku je 10 eur na osobu, po 15 hodině 8 eur na osobu. Studentské slevy nedávají nikde na ostrově, ale i přesto jsem se pokaždé pro jistotu vytrvale ptala.
Na parkovišti přestoupíte do autobusu, který jako jediný smí vjet hlouběji do parku, a pak už se jen kocháte nádhernými pohledy na tu neobvyklou a svým způsobem krásnou krajinu. V autobuse pouštějí nahraný výklad ve 3 jazycích – španělštině, angličtině a němčině. Celé to trvá zhruba hodinu a po návratu u parkoviště předvádějí pozůstatky sopečné činnosti. Ze země zde jde horký vzduch. Cítíte to, jen když si sáhnete na zem. Nad jámou zde opékají maso. Nakonec zaměstnanci parku předvádějí, jak vzplane roští nebo voda vystříkne v gejzíru. Je to efektivní podívaná.
Poslední naší zastávkou dne je Playa Papagaya, která je označována za nejkrásnější pláž ostrova. Pokud chcete strávit dovolenou u moře a na plážích, na Lanzarote rozhodně nejezděte. My naštěstí na vylehávání na plážích zrovna moc nejsme, a tak jsme zklamaní nebyli. Ale rozhodně je lepší vylehávání na plážích než koupání v oceánu. Pro ten pocit „Jóó, koupala jsem se v oceánu!“ to jednou vydržíte, ale ledová voda v kombinaci s větrem není nic ani pro mě, a to patřím mezi otužilce.
Při cestě na pláž nás potkala první nehoda. Píchli jsme kolo. Nevíme jak, nevíme kdy. Prostě jsme dojeli na parkoviště a koukáme, že máme prázdné kolo. No, co se dá dělat. Kluci šli vyměňovat kolo a my na pláž. Vamos a la playa! Po zjištění, že je voda tak studená, že se v ní nedá koupat, a po chvilce opalovačky (a po výměně kola) nás to přestává bavit a jedeme přes krátkou zastávku na Playa Blanca (prošli jsme se po nábřeží a dali si k večeři „metro pizzu“ za 29 eur pro všechny – tedy zbylo nám i na další den pro všechny) zpět do hotelu.
Den třetí – nejvyšší hora ostrova
Třetí den se vydáváme na nejvyšší horu ostrova Peňas del Chache (670 m), odkud mají být krásné výhledy. A vskutku! Pohledy jsou nádherné už po cestě – na měsíční krajinu oživenou o černá lávová políčka. Během cesty ještě měníme plány a zastavujeme se ve městečku Teguise. Je to bývalé hlavní město a podle spousty lidí by si jím zasloužilo být i dnes. Dominuje mu věž kostela uprostřed náměstí, ale tou hlavní atrakcí jsou zdejší africko-evropské trhy. A že to jsou teda trhy! Stánky byly úplně všude. V každé uličce, do které jsme zašli, byly stánky. A tak jsme zde utratili dost peněz. Konečně! Protože jinak by nás tenhle výlet vyšel opravdu levně. Já si například koupila ručně malované boty za 15 eur nebo jsme zde nakoupili lanzarotské omáčky mojos po 3 eurech.
Až na vrcholek hory Peňas del Chache se dá dojet autem. Z jedné strany se strmá skála tyčí přímo nad oceánem a nabízejí se tak krásné výhledy. Je tu i připravené posezení v podobě několika stolů i s lavičkami, a tak okamžitě litujeme, že jsme si oběd nenakoupili v supermarketu a nemůžeme si ho sníst zde. S pivem nebo láhví sangríi.
No nic, tak jedeme dále do městečka Haría, které je známé jako údolí 10 000 palem. Po cestě se ještě zastavíme u výhledů na toto údolí a pořídíme pár fotek. A palmy jsou tu skutečně všude a údolí tak působí mnohem zeleněji a „živěji“ než zbytek ostrova. V Haríe akorát poobědváme a více se nezdržíme. Teda… až na to, že když přijdeme k autu, máme nabourané přední dveře. No super! Další nehoda! Jak tohle budeme řešit? Naštěstí po chvíli přijde syn paní, které se to povedlo, a vše vyřídí za nás. Dokonce zavolá i do půjčovny Topcar a my nemusíme vyřizovat vůbec nic. Naštěstí jdou dveře otevřít, tak s autem můžeme cestovat vesele dál.
Další zastávkou je vyhlídka Mirador del Rio. Protože vše, co je vidět z vyhlídky, je vidět i z nedalekého útesu, jsem jediná, kdo si z naší skupinky zakupuje vstupenku na vyhlídku a vstupuje dovnitř. Za 5 eur to myslím stojí. Je to zajímavá stavba, opět dílo Cesara Menriquea.
Další zastávka je jeskyně Jameos del Aqua, další dílo Menriquea. Do jeskyně je vstup 10 eur, po 15 hodině opět pouze 8 eur, a tak opět něco ušetříme. V jeskyni je podzemní jezero s průhlednými endemickými ráčky, restaurace a bazén… celé. Večer trávíme na pláži v Puerto del Carmen. Je veliká a je nám zima.
Den čtvrtý – vinice
Další den jako jediná vstávám na východ slunce. Stydím se, že až čtvrtý a předposlední den našeho pobytu, protože slunce zde vychází až po 7. hodině, takže vstávání není žádná velká oběť. A rozhodně stojí za to, stejně jako plán na tento den – návštěva vinic. Ráno zjišťujeme, že na procházku s průvodcem a ochutnávkami se musíme objednat s dostatečným předstihem a navíc za cenu 80 eur na osobu.
Tak se vyrážíme na vinice aspoň podívat. Jedeme na vinice Rubicón a nejsme rozhodně zklamaní. Budovu si můžeme prohlédnout i bez průvodce a zadarmo a ochutnávky stojí 1 euro za jednu sklenku. Víno se v této neúrodné krajině pěstuje na lávě a to tak, že se vyhloubí díra, která se obestaví kamením, a do ní se zasadí rostlinka. Vytváří se tím mikroklima pro každou rostlinku zvlášť. A zdejší víno je opravdu výtečné. A ty vinice jsou neskutečně fotogenické!
Příští zastávkou je Playa Famara – surfařská pláž, na kterou jsme den před tím koukali z Peňas del Chache. Visí zde červená vlajka a do vody se smí jen na prkně. Mě to neláká. A tak se jen chvíli opalujeme a pak vyrážíme do blízké vesničky na oběd. Z každého rohu tady na vás dýchá surfařská atmosféra a všichni zdejší lidé vypadají jako typičtí beach boys/girls. Obědváme ve stylové surfařské restauraci místní menu za 6 eur včetně pití. Ty ceny tu jsou vážně lidové. Menu představuje různé druhy burgerů s hranolky. My děvčata si dáváme vegetariánský a chlapci hovězí. Odpoledne vyražíme na nákupy do místního obchodního centra, právě tu jsou výprodeje, a tak si zde aspoň obohatíme svůj šatník.
Den pátý – odlet domů
Přichází poslední den, kdy odlétáme… ale až odpoledne. A na dopoledne žádné plány nemáme. Všechno, co jsme zde zatím nevyzkoušeli, jsou předražené turistické atrakce typu plavání s delfíny za 80 eur a podobně. A tak se aspoň opalujeme, ať je na nás vidět, že jsme byli u moře. Kolem poledne se sbalíme a jedeme poobědvat do Arrecife. Kde jsme začali, také končíme. A hurá domů, čeká nás další probdělá noc…
Celkový dojem z Lanzarote dalece předčil mé očekávání, ale to také nejspíš proto, že nebylo téměř žádné. Každopádně za krátký výlet to rozhodně stojí a nevyjde vás ani na moc peněz! :)
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!
