Setkal se s indiány kmene Jawalapiti. Pygmejům v Africe přivezl knihu „Mezi nejmenšími lidmi světa.“ Během cest k přírodním národům často putuje dlouhé týdny džunglí. Do divoké přírody cestuje např. na Novou Guineu, Borneo, do Malajsie, Mexika či Amazonie.

Společně se svojí přítelkyní Alenou Žákovskou stál u zrodu sdružení Horizont Blansko. Je ředitelem festivalu filmů, setkání a dobrodružství Rajbas. Publikuje v časopisech zaměřených na cestování a outdoor a ze svých expedic točí filmy. K tomu ještě napsal knihu o legendárních běžcích mexického indiánského kmene Tarahumara.

Dalším cestovatelem, který nás potěšil svými pestrými odpověďmi v anketě 10 NEJ, je Milan Daněk.

Anketa jej bavila a tak nám odpověděl na všech 23 otázek. Je to velmi poutavé čtení, nebyl tedy důvod dělat z odpovědí výběr a prezentujeme vám tímto rovnou hned 23 cestovatelských NEJ Milana Daňka.

1. Nejvzdálenější země, kterou / které jste navštívil?

V době letecké dopravy nejsou velké vzdálenosti nějaký problém, svět se jakoby zmenšil. Takže si spíše cením vzdáleností, které jsem překonal po svých. Třeba když jsme s kamarády doběhli z Blanska na pobřeží Baltského moře.

2. Nejoblíbenější země (země, kam se rád vracíte, popřípadě byste se rád vrátil)?

Západní část ostrova Nová Guinea. Když jsem tam vloni jel počtvrté, plánoval jsem, že naposled. Teď si tím zase už nejsem jist.

3. Nejoblíbenější město?

Tady nemusím přemýšlet: Blansko, jsem tu doma a nic mně nechybí.

4. Nejoblíbenější dopravní prostředek?

Vlak.

5. Nejdrsnější zážitek z cest?

Nejdrsnější zážitky mám z cesty za Pygmeji do pralesa Ituri na východě Konga. Krutost války se nevyhnula ani jim. Věděli jsme, že povstalci lovili Pygmeje jako zvěř a pojídali jejich vnitřnosti. Ale osobní svědectví člověka, jehož celá rodina padla za oběť spáchaného kanibalismu, vyznělo mnohem důrazněji než nějaké zprostředkované zprávy.

On jediný se stačil zachránit útěkem do pralesa. Rebelové celou jeho rodinu zabili a snědli mozky i další orgány jeho blízkých, aby získali kouzelnou moc. Věřili, že mozek předá moudrost a dovednosti Pygmejů, srdce jejich statečnost a játra jejich zdraví.

6. Nejdéle trvající cesta či expedice, popř. ve které zemi jste pobýval nejdéle?

Musím si vždy řádně nastřádat dovolenou. Na pěší putování 300 kilometrů přes hory k vrcholu Carstensz Pyramid to vyšlo na šest týdnů.

7. Nejoblíbenější předmět, který s sebou vozíte na cesty?

Asi lžíce… ale důležitý je mít nůž a sirky, mimo EU pak i pas.

8. Nejoblíbenější způsob uchovávání vzpomínek z cest?

Někdy sice musím překonat svou lenost, ale poctivě si píši klasický deník. Filmuji, fotím.

9. Nejkurióznější ubytování, jaké Vás na cestě potkalo (jaké jste využil)?

To, jak se nám opakovaně při různých cestách ztratily batohy během letecké přepravy, jsou známé historky. V lepším případě jen jeden batoh. Museli jsme s jedním vystačit při náročném přechodu ostrova Nová Guinea. Dvacet dní pochodu divočinou, dva jen s jedním spacákem a jednou karimatkou. Na druhé straně mě napadá opačný extrém, když jsme k omluvě za způsobenou chybu dostali od letecké společnosti apartmán v luxusním hotelu v Abakanu. Ve stejném, nedlouho před námi, spal prezident Putin.

10. Nejoblíbenější způsob cestování – sám, ve dvou či ve skupině?

Nevím, jestli je nejoblíbenější, ale nejčastěji cestujeme se Žákajdou jen sami dva. Většinou s námi do končin, kam míříme, ani nikdo nechce. Ale veselejší je to v partě, třeba když jsme jeli do Mexika běhat s indiány Tarahumara.

11. Nejzajímavější zážitek s policií či jinou ozbrojenou složkou?

Takovým zajímavostem se rád vyhnu, ale někdy to nevychází. Nejhorší asi v Kongu. Bylo zde na opilých ozbrojencích těžké rozpoznat, jestli patří k povstalcům nebo k řádné armádě. Vždy to bylo stejně nebezpečné. S povstalci jsme měli problém i na Nové Guinei; za údajné porušování zákonů nás zatkli na Andamanských ostrovech.

12. Nejzajímavější zážitek se zvířetem / zvířaty?

Putujeme pralesem v doprovodu domorodce. Ten se zničehonic zastaví a říká čtyři slova: „Stop, pět minut, smrt“. Nechápavě se dívám, co se děje, a chci po něm vysvětlení. Ukazuje do listí na stezce před námi. Ať se dívám, jak se dívám, nic nevidím. Bere tedy klacek a odhrnuje listí, pod ním stočený had. Dodnes si nedokážu vysvětlit, jak o něm mohl vědět. Vidět ho nemohl, cítit asi také ne. Prostě jiná dimenze vnímání, kterou jsme my už zřejmě dávno ztratili.

13. Nejpůsobivější setkání s domorodým obyvatelstvem?

Krásných setkání bylo hodně. Ale nejvíce si vážím přijetí indiánským kmenem Jawalapiti na horním povodí řeky Xingú. Žijí hrdě tradičním životem a svolení k návštěvě jejich vesnice získalo dosud jen málo cizinců. Několik dnů strávených ve společnosti slavného náčelníka Aritana považuji určitě za jeden s největších zážitků našich cest.

14. Nejoblíbenější cestovatelská kniha?

Pokud se jedná o cestopisy, tak oblíbených mám hodně. Některé si dokonce bereme i s sebou na cesty. Třeba knihu „Mezi nejmenšími lidmi světa“ jsem vzali ukázat Pygmejům do Afriky a pak ještě do Malajsie k Orang Asli. Staré fotografie měly u domorodců velký úspěch a hodně nám to pomohlo.

15. Nejoblíbenější motto cestovatele?

Žádné takové oblíbené motto nemám. Při téhle otázce mě napadla známá věta člověka, kterého si hodně vážím: „Cestovatelství a cestovatele nenávidím a teď se tu chystám vyprávět o svých vlastních výpravách.“ Takhle uvedl jednu ze svých knih antropolog a etnolog Claude Lévi-Strauss, který výrazně změnil pohled západní civilizace na život přírodních národů.

16. Největší rada (tip) pro další cestovatele?

Sám se za cestovatele nepovažuji, tak nějakou největší radu z mé hlavy těžko očekávat. Ale přeji všem a hlavně mladým lidem, aby si vážili toho, že můžeme svobodně cestovat, a každou příležitost řádně využili.

17. Jaké jídlo Vám ve světě chutnalo nejvíce a na které se vždy nejvíce těšíte?

Vzpomínám si, jak jsem se strašně moc během pochodu po území kmene Jali těšil na banány. Putovali jsme deštným horským pralesem už kolikátý den. Představa, že v pralese seženete snadno ovoce nebo cokoli k snědku, je naprosto zavádějící.

Základem každodenní stravy nám byla čínská instantní polívka a sladká batáta. Těšil jsem se strašně moc do každé vesnice, že tam seženeme banány. Nikde je však neměli. Tedy přesněji ty, které se dají jíst bez tepelné úpravy. Když jsme konečně došli do vesnice, kde nám opravdu ty „naše“ žluté donesli, snědl jsem naráz odhadem nejmíň tři kila…

18. Nejexotičtější jídlo, které jste na cestách jedl?

Pro nás bylo exotické jíst třeba housenky nebo varana.

19. Nejoblíbenější nápoj a v jaké zemi?

Pivo, kdekoliv.

20. Kde Vám pivo nejvíce chutnalo?

Nejvíc chutná, když si ho člověk zaslouží. Vzpomínám si třeba na výborné pivo v Ugandě, Kongu, Brazílii. Vychlazené, úplně super.  V zemích, kde je pivo na naše poměry drahé, si ho nekoupím a doženu to po návratu.

21. Kde jsou podle Vás nejkrásnější ženy?

Na to nejsem odborník. Těžká otázka. Nejškaredější bych věděl spíš horský Papuánky, ty mě nijak zvlášť nepřitahují…

22. Nejoblíbenější místo v České republice?

Domov.

23. Na co se nejvíce těšíte při návratu zpět domů?

Úplně na obyčejný věci, že se setkám s blízkými, přečtu noviny, pojedu na chatu, lehnu si do své  postele…

——————————————————————————-

Více se o Milanu Daňkovi a zejména o sdružení, jehož je členem, můžete dočíst na těchto webových stránkách. Milanu Daňkovi tímto děkujeme nejen za tento rozhovor, ale i za poskytnutí fotek k anketě.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!