Tento článek slouží pouze jako doplnění a pokračování článku o jezeru Titicaca na území Peru, jelikož se toto jezero rozprostírá na území obou států, a tak jsem je chtěl zmínit oba. A taky proto, že jsem slíbil, že dokončím, jak dopadla naše cesta na Nový rok směrem do epicentra právě probíhajích pouličních nepokojů v Bolívii. Díky tomu má ale výjimečně spíše charakter vyprávění a tím pádem blogu než tipu na nějaké konkrétní místo se spoustou užitečných informací. Za ten prosím považujte předchozí článek, viz odkaz nahoře. Ale pojďme zpátky k tomu, co jsem v minulém článku nakousnul a nedořekl.

Inu, neusínalo se mi dobře s pocitem, že ráno musíme sednout do autobusu a vyrazit tímto směrem, ať se nám to líbí nebo ne. Letadlo v Santiagu de Chile by na nás jistě kvůli tomu asi nečekalo a protože jsme před sebou měli ještě opravdu dlouhou cestu, nemohli jsme si dovolit už nikde uprostřed cesty nabrat několikadenní zdržení.

Řidič autobusu odmítal ráno vyrazit směr Bolívie a jen poslouchal rádio a četl nějaký místní plátek a kroutil hlavou, že nikam nejede ani omylem. Naštěstí s námi jel jeden skvělý místní chlapík – Mario, který již několik let pracuje v USA a jel do Bolívie navštívit rodinu, tak tam volal a zjistil podrobnosti. Dozvěděl se, že pouliční boje už utichly, a tak jsme nakonec mohli vyrazit a všechno dobře dopadlo. Cestou jsme viděli ještě nějaké pozůstatky po těch šarvátkách a zahlédnul jsem i jednu uhašenou benzínku. Jestli to ale bylo z těchto nepokojů anebo z nějakých jiných dávno před tím, těžko soudit. Jinak se ale nic zvláštního nedělo a Bolívijci se již oddávali novoročnímu veselí. A pohádky je konec.

Kolem jezera Titicaca strávíte téměř celý den jen jízdou v autobuse při přesunu mezi městem Puno v Peru a La Paz v Bolívii. Jezero je to opravdu obrovské. Hraniční přechod na této cestě je neuvěřitelně kouzelný a silně mi připomínal ten z filmu Tři veteráni.

Už při přechodu hranice je vidět, že je Bolívie o poznání chudší země. Ale zato mi přišlo, že jsou o to bohatší na duchu a mnohem více se baví a veselí, ostatně – co jim taky zbývá… Je pravda, že byl zrovna Nový rok, ale lidé v ulicích tancovali a bavili se ještě i v odpoledních hodinách a řekl bych, že to táhli nonstop od silvestrovského večírku.

První zastávka byla v malém mestečku Copacabana, kde jsme měli dostatek času na procházku po městě, nějaké fotky, oběd i místní pivko Paceňa. Docela mě bavilo sledovat, jak jsou místní v téměř 30stupňovém vedru vyoblíkaní ve svetrech a v bundách, protože na ně je tady tou dobou ještě poměrně zima.

Dorazili jsme k vodě a řidič zastavil a řekl nám, ať si všichni vystoupíme a doslova vyháněl ven i lidi, kteří celkem nechápali, o co jde, trošku jsem taky nechápal. Podle toho, co ukazoval, asi pojedeme přes jezero. Aha, asi budeme muset počkat na trajekt, říkal jsem si. Najednou řidič sedne do autobusu a rozjede autobus směrem k vodě k něčemu, na co bych se sice nebál vkročit, ale rozhodně by mě nenapadlo se na tom pokoušet někam plavit. S hrůzou jsem sledoval, jak na pár plovoucích prken najíždí náš autobus, ve kterém máme pochopitelně všechny věci.

Autobus najel a přijel za něj ještě někdo v Suzuki Vitara a začal troubit, ať se posune, že pojede taky. Nevěřícně jsme všichni kroutili hlavou. A opravdu tam najel taky. Pan „kapitán“ vzal dlouhou tyč a odrazil vor od břehu. Jednu dobu už jsem si myslel, že to tak bude odrážet celou cestu až k protějšímu břehu. Ale kdepak, ono to mělo motor! Modlil jsem se, ať se nám ten autobus uprostřed jezera Titicaca někde neutopí i s věcmi. To jsem ještě netušil, že nás posadí do lodičky pro asi 8 lidí (dle evropských norem a zvyklostí) a převezou osobní dopravou. Akorát nás tam naskládali asi tak 20 a víc. Ale bylo to ještě docela v pohodě. Ve srovnání s Indií, Srí Lankou apod. to bylo ještě v klidu, podle toho, co jsem slyšel za historky. :-)

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

Kejml

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

www.zivotnacestach.cz

Mohlo by vás také zajímat:

Plavba lodí po jezeru Titicaca v Peru Na Jawě napříč Jižní Amerikou – Bolívie – Ohnivá země Salar de Uyuni – největší solná pláň na světě, Bolívie