Stejně jako se dá cestovat lowcostově, dají se najít i alternativní způsoby studia v zahraničí, aniž byste potřebovali být studenti vysoké školy se stipendiem nebo měli na kontu statisíce.

Před pár lety jsem vyrazila do Londýna se 40 librami v kapse a našla způsob, jak dva roky studovat mé vysněné herectví a nezaplatit za to skoro ani libru.

Co pro vás znamená studium?

Tradiční vzdělání na univerzitě je super. Zahraniční studenti si ale pořádně sáhnou do kapsy a ani absolvování top univerzity vám nezaručí, že získáte práci a uspějete ve svém oboru.

Ne každý je navíc z rodiny, pro kterou by vyslání svého potomka studovat do zahraničí bylo finančně dostupné. Na stipendium nebo Erasmus nemají také nárok všichni.

Je kvůli tomu ale nutné vzdávat se svých snů? Vůbec ne. Můžete studovat na vlastní pěst, ať už ve vzdělávacích centrech nebo se hlásit na individuální kurzy a workshopy, když zrovna máte našetřeno. V některých místech si je můžete i odpracovat.

Jak financovat kurzy?

Jedním z největších překvapení v zahraničí (USA a Británie) pro mě byla ochota učitelů a vzdělávacích center mi vyhovět s individuálním přístupem k financování mých studií.

Žila jsem tam jako au pair a i přesto, že jsem pilně šetřila, tak ne vždy jsem měla na zaplacení školného. A tak jsem se vždy ptala na možnost splátkového kalendáře nebo odpracování si výuky výměnou za pomoc.

Všichni máme co nabídnout. Stačí se jen zeptat.

Jak vyjednat individuální financování?

U kurzů, které trvají třeba několik týdnů i měsíců, je často možné domluvit si splátky.

V Los Angeles jsem si kurz filmového herectví, který trval 9 týdnů a stál 400 $, domluvila tak, že před začátkem zaplatím 100 $ a zbytek uhradím do konce kurzu. Tak vždy, když jsem nastřádala 100 $, vypsala jsem učiteli šek.

Do Londýna jsem přijela se 40 librami a dvouleté studium v Actors Centre si u nich odpracovala. Před odjezdem do Londýna jsem si našla tuhle školu a domluvila schůzku, kde jsem se zeptala na možnost odpracování si kurzů a oni mi nabídli, že se u nich mohu stát dobrovolníkem.

Pracovala jsem tam tedy na baru, jako uvaděčka a také asistovala u příprav eventů a divadelních představení. Za každou odpracovanou hodinu jsem dostala 6 kreditů rovných 6 librám.

Odpracovala jsem tam tolik hodin, že jsem za celé dva roky nepotřebovala použít peníze a všechno kurzovné uhradila kredity.

Spoustu vzdělávacích center nabízí podobné dobrovolnické programy, protože to jsou buď soukromé nebo státní organizace a nemají dostatek financí. Většinou mají jen hrstku zaměstnanců a zbytek provozu zajišťují dobrovolníci. Aby si dobré dobrovolníky udrželi, nabízí jim nepeněžní kompenzaci za jejich odpracovaný čas v podobě kreditů, slev na kurzovné či rovnou kurzy zdarma. A někdy i další výhody jako například pití a jídlo zdarma během pracovní doby.

Jak vyřešit bydlení?

Bydlete u hostitelských rodin. Největší výhodou je to, že když pro ně zároveň pracujete (hlídání dětí, úklid domu, starání se o domácí mazlíčky či osobní asistence), tak často můžete bydlet buď velice levně anebo úplně zdarma, a to včetně jídla. Já jsem jim většinou hlídala děti nebo uklízela.

Tento způsob bydlení jsem měla ráda ale především proto, že člověk dostane skvělý náhled do kultury dané země, když bydlí s místními narozdíl od levného podnájmu s dalšími „imigranty“. Rychle jsem se díky tomu i naučila dobře anglicky, protože na mě mluvili rodilí mluvčí a stala jsem se součástí jejich rodiny.

Nevýhodou je to, že prakticky nemáte soukromí a musíte se plně podřídit domácím pravidlům hostrodiny, protože jste zkrátka host. Není to váš domov, ale jejich. Také musíte hodně komunikovat a koordinovat pracovní čas u nich a veškeré aktivity mimo, jako studium či další práce.

Tento způsob bydlení není jen pro mladé či pro au-pairky. Potkala jsem mnoho lidí různého věku, kteří si takhle zvolili žít, ať už krátkodobě či dlouhodobě, právě ze stejných důvodů, jako jsem měla já. Poznání kultury a učení se jazyka.

Tak co, už si balíte kufry?

Samozřejmě ne všechny obory se takto dají studovat, ale pointou je poukázat na to, že existují možnosti a alternativy, které nás často ani nenapadnou. A když opravdu něco chcete, je to často pouze vaše přesvědčení, že „to nejde“, co vám stojí v cestě.

Doufám, že jsem vás těmito řádky přesvědčila, že svět je plný neprobádaných možností. Vše je jen o komunikaci, a když to zvládne i takový stydlivý introvert jako já, tak na tom opravdu nic není.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!