Kde jinde by mohli přežít dávno vyhynulí tvorové z pravěku než zde, na opuštěné a neprobádané plošině majestátní stolové hory? Roraima, jedna z nejvyšších tepuis (=stolových hor) v oblasti jihovýchodního cípu Venezuely, přímo láká dobrodruhy z celého světa k objevitelským výpravám na její povrch.
[wpgmappity id=“123″]
Ztracený svět podle Arthura Conana Doyla
Není náhodou, že právě Roraimu si vybral Sir A.C.Doyle jako dějiště svého vědeckofantastického románu, kde se čtyři odvážní Angličané dostanou na její plošinu a setkávají se nejen s přeživšími potomky dinosaurů, ale i pralidmi. Už jen pohled na tajemnou tepui dává tušit, že život na jejím povrchu se od toho v údolí bude diametrálně lišit.
Nutno dodat, že román místo celosvětově proslavil, a proto horu v současnosti turisté hodně vyhledávají a není tak neprobádaná jako její sousedky v okolí. Roraima leží v oblasti až stovky stolových hor v části národního parku Canaima zvané La Gran Sabana (Velká Savana). Kromě své vysoké nadmořské výšky 2 810 m je výjimečná tím, že na jejím povrchu najdeme hraniční bod hned tří států – Venezuely, Brazílie a Guayany.
Jak na výpravu
Nejčastějším výchozím bodem výstupu na Roraimu je městečko Santa Elena de Uairen, ležící téměř na hranicích s Brazílií. Výlet nabízí samozřejmě více cestovních agentur, ale z vlastní zkušenosti můžu doporučit Backpacker Tours – možná proto, že vlastníkem je Němec Eric a Evropan s Evropanem si jaksi lépe rozumí :-). Eric s vámi vše probere osobně, rozdá cenné rady i ohledně vašich dalších cestovatelských plánů a hlavně se můžete spolehnout, že vše proběhne tak, jak jste se domluvili.
Protože na Roraimu vyrážejí turisté všech věkových skupin, standardně se nabízí výlet na šest dní. Pokud jste alespoň průměrně fyzicky zdatní, zvažte zkrácení na pět dní. Normálním tempem se to dá pohodlně zvládnout.
Cesta z města
Naše výprava se rozrostla z tří členů o další tři – průvodce a dva nosiče. Ti nesou nejen zásoby jídla a stany (na nás toho moc nezbylo, ale ve stoupání to přijde vhod), ale i přenosný záchod a později i všechno, co jím propadne. Zní to šíleně, ale je to tak. Turisté po sobě nesmějí zanechat v národním parku žádné stopy :-).
Vody je po cestě dostatek v potůčcích, dokonce ani není potřeba filtrovat. Určitě se neobejdete bez repelentů (místní doporučují pít vodu s citronem) proti všudypřítomným kousavým potvorám zvaným puri-puri.
Protože se zde často mění počasí, je dobré mít s sebou oblečení do mokra a chladu i do sucha a vedra.
První část cesty se jede autem do vesnice Paratepui, výchozího bodu treku, kde se zaregistrujete u vstupní brány, naložíte batohy a můžete vyrazit.
Kromě samotného výstupu je terén poměrně jednoduchý, jde se víceméně po rovině, stoupání začíná v podstatě až téměř u úpatí hory. Pokud nemáte smůlu na počasí, celou cestu vás provází kouzelný výhled na přibližující se Roraimu a sousední neméně krásnou horu Kukenán.
Pěšinka se vine rozlehlou mírně zvlněnou travnatou savanou, protínají ji četné potůčky, sem tam se v okolí objeví pár osamělých stromů či rozkvetlých keřů. Cestou tam i zpět lze k přespání využít několik tábořišť v blízkosti hory, k hygieně zase několik řek, což bývá po celodenní chůzi velmi osvěžující zážitek.
Objevování ztraceného světa
Pořádný výstup začíná až v základním táboře v nadmořské výšce 1870 m. Ostré stoupání vás nejprve vede nádherným hustým voňavým pralesem, jak vystřiženým z Robinsona Crusoe, který obklopuje úpatí okolních tepuis. A pak už se dotýkáte kolmé stěny Roraimy a nevěříte, že je vůbec možné dostat se nahoru. Po pár hodinách výšlapu strmými srázy, důkladně osprchováni vodopády padajícími přes cestu, stojíte konečně nahoře a před vámi leží úplně jiný svět – měsíční krajina černých skalisek, balvanů bizarních tvarů a nekonečně mnoha jezírek.
Dinosaury nejspíš neuvidíte, ale na jejich vejce a stopy narazíte při troše fantazie na každém kroku :-). Mimo to zde žije mnoho druhů endemických rostlin a živočichů, které se liší dokonce mezi jednotlivými stolovými horami. Na povrchu strávíte obvykle dvě noci, a proto je na průzkum zdejší krajiny dostatek času.
Mezi nejzajímavější zážitky patří koupel v neskutečně průzračných přírodních „jacuzzi“ bazéncích, prohlídka jeskyně objevené českými speleology a návštěva údolí zasypaného růžovými krystaly. Bohužel z Roraimy se zásadně nesmí nic odnášet, může to stát nejen pokutu vás, ale i licenci vašeho průvodce.
Za zlatý hřeb považuji vyhlídkové místo La Ventana na okraji plošiny proti hoře Kukenán. Pohled z takřka kilometrové výšky do nádherně zeleného údolí bere dech, z protější skalní stěny se valí desítky vodopádů, slunce v nich tvoří duhy a mezi tím vším se kutálí neuvěřitelnou rychlostí chomáče mraků. Tento obrázek ale patří jen vyvoleným a trpělivým. V okolí stolových hor a na nich samotných se tak rychle mění počasí, že údolí přes valící se mlhu nemusí být vůbec vidět. Stojí za to si počkat, ale ne každý se dočká…
Tip na odpočinkový den
Po několikadenním šlapání je příjemné strávit den relaxací v Santa Eleně. A protože leží tak blízko hranic, proč se nepodívat do Brazílie? Autobusy a taxi jezdí do příhraniční Pacaraimy často a cesta trvá asi 15 min. Městečko leží sice v Brazílii, ale ceny jsou zde spíše venezuelské – tedy levné. Za návštěvu stojí pouliční bar pod širým nebem, kde vám namíchají tu nejlepší Caipirinhu (věřte, že už tu první v hlavě ucítíte:-), a restaurace El Negron, kde se za pár korun podává skvělé maso ve stylu pražské Ambiente Brasileiro, od stolu se jen těžko odvalíte :-)
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
