Označení Střecha Afriky si Etiopie rozhodně zaslouží, Etiopská hornatina je největším (ač ne nejvyšším) horským celkem černého kontinentu a státní hranice ji dost přesně kopíruje. Oblast je přeťata Velkou příkopovou propadlinou s množstvím jezer, mimo ni pak leží největší jezero Tana, zdrojnice Modrého Nilu. Kvůli dlouhodobému osídlení však v Etiopii nenajdete žádné panenské ekosystémy, hospodářsky využívány jsou i nejvyšší polohy a lesy jsou v zemi raritou.

NP Simien Mountains (severní Etiopie)

Nejvyšší etiopské pohoří (až 4 550 m n. m.) lákající poměrně početné návštěvníky, horská turistika je obecně hlavním magnetem země pro přírodomilce. Strhující scenerie severních skalnatých srázů, příkře spadajících o tisíc metrů níž. Zbytky krásně zachovalých subalpínských vřesovcových lesů, naopak vrcholová plošina přepasená dobytkem, místy dokonce i zorněná, ovšem dosud s typickou, až sedmimetrovou obří lobelkou. Tlupy unikátních vysokohorských opic dželad, kozorožci, z ptáků jsou nejnápadnější chytří krkavci tlustozobí a majestátní orlosupi bradatí.

NP Bale Mountains (jižní Etiopie)

Nejrozsáhlejší vysokohoří tropické Afriky, údajně s nejvýše položenou (ač prašnou) silnicí kontinentu (přes 4 100 m n. m.). Na severu suché horské lesy s jalovci a olivami, na jihu horský deštný les (v Etiopii ojedinělý), až osmimetrové stromové třezalky. Vrcholové plateau s křovitými smily („slaměnkami“) i obřími lobelkami, jezera a na vlhkých místech kontryhelové křoviny. Žije zde většina populace nejvzácnější psovité šelmy světa – vlčka etiopského (potravně vázaného na zdejší neuvěřitelně početné hlodavce), dále vzácná nyala horská, z běžnějších druhů pak např. skalní damani nebo antilopa skálolez. V nižších polohách narazíte na prasata bradavičnatá, šakaly či guerézu pláštíkovou. Ptáky reprezentují etiopské unikáty jako husice modrokřídlá, chřástal Rougetův či čejka etiopská.

Jezera

Všechna námi navštívená jezera (Tana, Debre Zeit, Ziway) oplývala ptactvem, libovolno, zda na ně přiléhala savana, pole či dokonce zástavba. Zmíním alespoň legendární ibisy posvátné, korunkaté jeřáby paví, orly jasnohlasé a kladivouše – zvláštního ptáka, o němž zoologové netuší, komu je vlastně příbuzný. I mimo národní parky lze na větších jezerech vidět hrochy.

Savany a pozorování zvířat

V nižších polohách se vyskytují sice intenzivně využívané, ale klasické savany s deštníkovitými kapinicemi (akáciemi) a termitišti, na SZ země i s baobaby. Etiopské národní parky ale neoplývají bohatstvím velkých savců jako známé lokality v rovníkové a jižní Africe, obvykle se v každém vyskytuje jen omezené množství druhů. Např. v NP Awash, jednom z těch přístupnějších, žije přímorožec beisa, gazela Soemmerringova a několik málo dalších býložravců. Rozsáhlé oblasti na východě země pokrývají různé suchokřoviny, polopouště až pouště.

Jak už bylo zmíněno výše, Etiopie je dobrou destinací pro pozorovatele ptáků. Opeřenci jsou zde skutečně početní a všudypřítomní, nejen kolem jezer. Tato hojnost ptáků se zdá být obecným rysem tropické Afriky a ostře kontrastuje např. s JV Asií. Opět jen pár příkladů – endemický ibis etiopský je častý i na skládkách v Addis Abebě, supy vidíte v několika druzích posedávat na stromech také i ve městech, běžný je i vysoký mrchožrout – čáp marabu. Skutečným zjevením pak pro mě byl zoborožec havraní, velký a mohutný pták s obřím zobákem, pravý to potomek dinosaurů.

Cestování po Etiopii

Cestování zde rozhodně není jednoduché, pohodové ani doporučitelné méně otrlým návštěvníkům. Minimálně tomu tak bylo v době naší cesty v roce 2004, nějaké změny v poměrech nejsou vyloučeny.

• Nepříliš přátelské obyvatelstvo, nezřídka se snažící dostat z cizinců peníze za pomoci různých lží a podvodů.
• Všudypřítomné blechy, které snadno chytnete v autobuse, restauraci či hotelu.
• Zoufale jednotvárná a ne zrovna chutná kuchyně – typická kyselá placka injera (sotva vás osloví), velmi tuhé až nepoživatelné maso (dost možná z vás udělá dočasně vegetariána), špagety se specifickým místním kořením a vzácně jako bonus ryba bez chuti.

• Velmi pomalá pozemní (autobusová) doprava, jezdí se jen za světla. Obecně úroveň služeb velice nízká, místy obvyklé dlouhodobé výpadky dodávky vody či elektřiny.
• Národní parky zřízené jen k vybírání peněz od turistů, bez snahy zde přírodu skutečně chránit. Denní poplatky, povinný průvodce, nesmyslná pravidla pro návštěvníky (podle evropských ochranářských norem) za souběžné likvidace zbytků přírody domorodci (včetně průvodce!).
• V žádné jiné zemi jsme neměli tak časté (ani tak vážné) zdravotní problémy, téměř pořád alespoň jeden z nás (tří) něčím trpěl.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!