Milovníci architektury se do subsaharské Afriky zrovna nehrnou, tamější významné stavby by spočítal na prstech jedné ruky i průměrný obyvatel leprosária, ovšem s jednou výjimkou – Etiopií. Starokřesťanská země s plošně konzervovaným způsobem života, která nebyla nikdy kolonizována Evropany (pouze krátce okupována fašistickou Itálií), je kromě dominantních Amharů osídlena i řadou dalších národů a kmenů. Také je součástí východoafrické kolébky lidstva a pravlastí kávy.
Aksum a okolí
Nejstarší památky se nacházejí na samém severu současné Etiopie, v oblasti mocné starověké Aksumské říše. V obci Yeha stojí vysoké zříceniny předkřesťanského chrámu z 5. st. př. n. l., které sice postrádají kamenickou výzdobu, ale v místě nalezené (i vystavené) artefakty jasně ukazují tehdejší vazbu na jižní Arábii – četné zobrazení kozorožce a měsíce. Na jemenské vzory odkazují i nejznámější aksumské památky – obelisky upomínající mnohapatrové domy s reliéfy ve tvaru dveří a oken. Byl tu zhotoven i vůbec největší monolitní obelisk světa, přes 30 metrů dlouhý (dnes rozlámaný na zemi). Pocházejí asi z 1. až 4. st. n. l., dále jsou zde k vidění ještě podzemní hrobky a základy paláce.
Ve 4. st. přijal král Ezana křesťanství (dříve to bylo jen v Arménii a Gruzii), kostely byly stavěny v místním aksumském slohu – dřevo-kamenitá konstrukce s vystupujícími trámy (tzv. opičí hlavy) + dřevěné dveřní a okenní rámy s výstupky v rozích. Do dnešních dnů se zachoval zřejmě jen kostel kláštera Debre Damo na stolové hoře (snad z 6. st.), ostatní stavby byly zničeny při pozdějších muslimských nájezdech. Typické aksumské stavební prvky jsou vytesány na zmíněných obeliscích i na skalních kostelech v Lalibele (samozřejmě bez konstrukčního významu).
Lalibela
Úchvatný komplex 11 kostelů z 12. st. vytesaných v rostlé skále. Různé zpracování – kromě vnitřku (se sloupy a „klenbami“) některé jen s opracovanou čelní stěnou, jiné obtesané kolem dokola, ale shora stále spojené s původní skálou, další vytesané (a zdobné) i shora. Kromě samotných kostelů vytesané také různé chodby, dvorky či hroby, další skalní svatyně je nahoře v kopcích nad městem (výhledy). Živé poutní místo.
Jezero Tana
Jezerní ostrovy hostí četné kláštery/kostely, některé údajně už ze 14. st. či starší, ovšem přestavované. Často jde o typické etiopské kruhové kostely (jako tradiční lidová chýše, jen větší). Zvenku je nejdříve veranda, pak ještě přístupný úzký okruh s malbami, další asi 2 okruhy už jsou vyhrazené kněžím, uprostřed místo oltáře má být kopie archy úmluvy – Etiopané věří, že její originál je uložen v Aksumu, že ji z Jeruzaléma přinesla Královna ze Sáby (od níž odvozovali svůj rod etiopští císařové), nikdo ji však nesmí vidět a nebyla zdokumentována ani během etiopského socialismu. Vlastně žádný prostor, věřící při bohoslužbě dlí venku kolem.
Gondar
Ve městě sídlil v 17. a 18. století císařský dvůr a vybudoval si zde kamenné paláce, v Etiopii zcela neobvyklá věc, dvůr jinak vždy kočoval se stany. Stavební styl ovlivněn Portugalci, kteří do země přišli na pomoc v boji proti mohamedánům, ale rozeznávají se i arabské či dokonce indické prvky. Poblíž kamenný kostel s malovaným (nejen) stropem, u Bahar Dar i kamenný most.
Harar
Ačkoliv třetina současné etiopské populace vyznává islám, nenajdeme v zemi významnější muslimské historické stavby. Za návštěvu stojí Harar, typické opevněné pouštní město arabského vzezření, s úzkými uličkami a řadou mešit. V blízkých kopcích se pěstuje (a ve městě běžně prodává i konzumuje) kát (též čat) – mírná droga, velmi oblíbená také v jižní Arábii. Zde je třeba zmínit i kávu pocházející z lesů západní Etiopie. Ta pro nás není zrovna exotická, ale neobvyklá je její místní příprava – v Etiopii se distribuují zelené boby, které se vždy při přípravě nápoje upraží, nadrtí a povaří, první nálev se pije hořký a pak ještě druhý sladký.
Obyvatelstvo
Etiopie je země velmi tradiční a málo rozvinutá, běžně se dosud bydlí v kruhových chýších (které např. v sousední Keni už poměrně pracně hledáte v zapadlých regionech), samozřejmě bez elektřiny a mnohdy se vzdáleným zdrojem vody. Etnologicky zaměřený cestovatel může pozorovat rozdíly i mezi několika nejrozšířenějšími etniky, na skutečné lidské safari se jezdí do povodí řeky Omo. Zvláštností jsou Felašové – antropologicky běžní obyvatelé regionu, hlásící se však k judaismu i židovskému národu. Etiopská ortodoxní církev je velmi tradiční, zachovává si i jinde už překonané zvyklosti, např. na nejsvatější místa je odepřen přístup ženám.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!
