Válka nutí lidi sáhnout si na úplné dno a překonat kolikrát sebe sama. Po dobu války ve Vietnamu vznikl v okrsku Cu Chi, nacházejícím se cca 70 km od Saigonu, pozoruhodný systém tunelů. Vietkong tu v 60. letech 20. století zvládl dokončit práci započatou ve 40. letech 20. století a vybudováno tak bylo přes 200 km tunelů a chodeb, ve kterých lidé normálně žili. Nacházely se zde obytné prostory, provizorní kuchyně, operační sály, dílny, místnosti pro výrobu zbraní apod. Tunely pak byly využívány pro útočení „ze zálohy“. Část tunelů se podařilo Američanům zničit, nicméně bylo to po urputných bojích a hlavně masivním bombardování regionu.
Jak se tunely v Cu Chi stavěly?
Tunely byly vybudované pouze pomocí lopat a krumpáčů. V některých místech jsou až ve třech patrech nad sebou (to prý zejména, když se kopáči směřující proti sobě netrefili a nenarazili na tunel kopaný kumpánem v opačném směru), při bombardování pak často bylo zničeno jen první patro tunelu a spodní patro či patra odolala. Tunely mají mnoho odboček a slepých ramen.
Když se vleze dovnitř…
Průvodce vám mimo jiné ukáže jeden ze vstupů do tunelů, který byste sami neměli šanci najít. Drobnější osoby mají i možnost do tunelu vstoupit. Řeknu vám, zkusil jsem si to, seskočil jsem do prostoru metr krát metr, z něhož vedla neskutečně úzká chodba. Nemusíte být zrovna klaustrofobik, aby se představa protahování se temným tunelem proměnila ve vaši noční můru. Pro veřejnost je pak třeba upraveno pár desítek metrů tunelu, přičemž upraveno znamená asi dvojnásobné rozšíření tunelu oproti normálnímu stavu.
Současně můžete v areálu zhlédnout ukázky pastí, které příslušníci Vietkongu kladli na stezky i do tunelů. V podstatě vždy se jednalo o brutální překvapení pro postiženého. Ten šlápl do prostoru pasti a buď spadl na nějaké hřeby apod., nebo našlápnutím na past spustil nějaký mechanismus podobně mrzačícího typu, nic příjemného už na pouhý pohled.
V rámci prohlídky areálu je možné zhlédnout i lehce propagandistický film o odvaze vietnamských bojovníků a zlých Američanech.
K tomu všemu se dá na závěr trochu pateticky uvést pouze jedno: Tak jen doufejme, že si lidi nikdy v budoucnu nebudou muset podobné tunely budovat a že nás nikdy nebudou překvapovat shora popsané pasti.
[wpgmappity id=“72″]
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“
Nedávno jsem v těch tunelech byl a musím říct nic pro mohutnější lidi se 190cm.