Čtyři kola, koláčky a kamarádi aneb Amsterdam na víkend

Také jste si někdy říkali, že už toho máte dost a potřebujete na chvíli vypnout, na něco se těšit anebo mít na dosah jeden z těch malých cílů, které si vytváříme, ať už jsou jakékoliv? Život je krátký a svět je malý, tak proč si nevzít dva dny volna, ať už v práci nebo ve škole, a nevyrazit si s přáteli na prodloužený víkend někam po Evropě? A tak jsme vyrazili do Amsterdamu, města zábavy, marihuany, bicyklů a vykřičených domů.

Původně tato akce vznikla tak, že jsem našel na internetu levné letenky z Prahy do Eindhovenu za 1 500 Kč včetně zavazadla a poplatků, avšak nedalo mi to a začal jsem počítat: letenka, nějaké to jídlo po cestě, autobus do Amsterdamu, časová ztráta při čekání na něj, imobilita… hmm, to se mi vlastně nelíbí, co to takhle vzít plně naloženým autem? Vždyť je to kousek a bude to o hodně levnější! A plán byl na světě!

Jedeme!

8. 10. 2015 ve čtvrtek odpoledne jsem dopekl tousty, nabalil si věci do auta a nabral postupně Martina, Lucku a Lukáše a okolo jedenácté večer jsme v dobré náladě vyrazili z Brna směr Praha, Německo, Nizozemsko. Paradoxně největší obavy jsem měl při této mini cestě z přechodu hranic Česko / Německo, a to díky mediálnímu vzruchu ohledně stovek frustrovaných a agresivních uprchlíků okupujících českoněmecké hranice, na který mě neustále upozorňovalo moje okolí, když se dozvědělo o tomto výletu. Světe div se, po pár hodinách jízdy a dvou zastávkách na kuřácké a jiné potřeby jsme přejeli hranice, jako by ani žádné nebyly. „Ehm, proč se vlastně na tu televizi, lidi, díváte?“

Vítejte v zeleném kraji

S pár zastávkami na německých odpočívadlech (kde nás všechny Lucka pobavila, když si v automatu koupila šálek teplé vody za 2 €) jsme dorazili do zeleného a slunného Nizozemska. Je to krásná, čistá země a i v porovnání s Německem mi přišla zpoza volantu taková hezčí, čistější, zkrátka eko zelenější ve všech směrech. Už to, že se pomalu blížíte k Nizozemí, se pozná díky čím dál tím rovnější a zelenější krajině a také díky cihlovým domkům u farem, lehce podobným těm, které jsou třeba v Anglii. A taky spousta karavanů. Byla to pro mě celkem dost velká novinka, samozřejmě jsem občas na cestách potkal karavan s spz NL, ale to jsem ještě netušil, že Nizozemci jsou opravdoví blázni do kempování.

Pokračovali jsme tedy dále po dálnici až do samotného Amsterdamu, kde jsme měli kousek od centra domluvené bydlení přes server Hostelworld.com. Po příjezdu na místo jsme byli trošku šokováni zjištěním, že jsme si zamluvili ubytování přímo ve středu nějaké menšinové východní čtvrti, avšak jak se později ukázalo, obavy o bezpečí nebyly na místě. Podařilo se nám zaparkovat přímo na naší ulici a po pár minutách hledání jsme našli i parkovací automat. Rád bych tady podotknul, že parkovné byl náš největší výdaj za celou cestu. Den parkování vyšel v přepočtu okolo 1 200 Kč, což bylo opravdu nemilé zjištění.

Ubytování nám zprostředkoval uvolněný mladý Vincent, student, který pronajímal celý svůj byt přes již zmíněný server a sám bydlel v dalším menším bytě nad naším bytem. Dostali jsme se tímto do příjemného punkového „multikulty“ bydlení v klasickém amsterdamském „činžáku“, kde bylo vše krom obvodových zdí ze dřeva, schody celým domem malé a točité jako na minaretu a slyšet bylo každé šustnutí.

Naši spolubydlící se skládali ze dvou Japonek, Američana a australského páru. My čtyři jsme dostali zřejmě něco mezi Vincentovým studentským pokojem a obývákem, takže jsme měli k dispozici velkou TV, výhled na ulici a spoustu místa. Po krátké rozpravě s Vincentem, kdy jsem se z něj snažil vytáhnout co nejlepší rady, kam se podívat, jsme vyrazili do města. Sice unavení z cesty, ale zato dobře naladění, jsme po čtvrthodince chůze stanuli na okraji hlavního centra města.

Amsterdam

Ač jsem byl unavený, tak jsem se na město velice těšil, protože jsem věděl, že bude hodně fotogenické. Věděl jsem také to, že je to město, potažmo země, tisíců kol. Avšak to, co jsme zažili v prvních pár hodinách, než jsme se všichni vzpamatovali, nás celkem šokovalo, kola jezdila úplně všude a ne zrovna pomalu, člověk si musel dávat na sebe sakra pozor, ale po pár hodinách jsme si zvykli. (Tady bych rád složil hold zejména slečnám, které i krásně elegantně oděné a v podpatcích dokázaly svištět na starých rozhrkaných kolech rychleji než já na svém moderním horském bicyklu.) Stejně jako kola se po cyklostezkách a chodnících prohánějí skútry a srandovní mini auta.

Město má svoji atmosféru, které musíte přijít vyloženě na chuť, stejně tak jako třeba elektromobilům, kterých je snad v Amstru víc než kdekoliv jinde. A jaké jsou vlastně ulice, kde se tolik nejezdí? Chvíli jdete po hezky upravené ulici, kde se to jen zelení, ale jakmile zahnete trošku jinam, než jste chtěli, jste hned ve špinavější ulici, kde se válí odpadky, zbytky nábytku a podobně. Celkově je ale Amsterdam velice čistý.

Každý, kdo kdy v Amsterdamu byl nebo o něm někdy četl, vám určitě doporučí vypůjčit si kolo a projet si město na kole. Jistě, má to jistě své kouzlo, ale my si je přece jen nakonec nepůjčili a byli jsme i rádi. Pokud rádi chodíte a snad se i máte rádi, zkuste to taky pěšky. První malé úskalí je záloha na kolo, která se liší v závislosti na půjčovně (zpravidla se platí záloha např. 300 € nebo nějaký osobní doklad, při ukradení kola vám záloha propadá), druhé úskalí jsme viděli v samotném provozu, který byl dost rychlý. Viděli jsme pár cyklokarambolů, kde figurovali právě turisté, a také když chcete fotit, tak z kola to taky nebude ono. Nicméně někde na projížďku po okraji bych kolo asi doporučil.

Kam teda půjdeme?

Neměli jsme, krom Lucky, žádný pořádný plán, kam se podíváme, protože díky malé rozloze města jsem to já sám za sebe nechal na náhodě. A tak jsme střídavě chodili podle plánu naší Lucky a chvíli se nechali unášet davem a vlastní zvědavostí a myslím si, že to nakonec bylo nejlepší, co jsme mohli udělat. Proto vám taky nemůžu pořádně ani poradit, kam vlastně jít a kterou ulici konkrétně navštívit, ale myslím si, že i v tomhle je kouzlo Amsterdamu: choďte a objevujte! Takhle jsme se díky našemu toulání jeden večer například zatoulali v jedné opravdu úzké uličce do italské restaurace, kde byla pouze rastafariánská obsluha, společné záchodky a výborné, ne až tak drahé jídlo.

Jediné místo, které mohu doporučit navštívit a šli jsme za ním cíleně, bylo nábřeží kousek od centrálního vlakového nádraží. Nachází se zde překrásná prosklená knihovna (Conservatorium van Amsterdam) a co by od ní kamenem dohodil stojí svět vědy s nejstylovější vyhlídkou na přístav a město (Science Center Nemo). Určitě doporučuji obojí navštívit, ačkoliv s tradičním Amsterdamem nemají moc společného, ale pro nás se jednalo o zajímavé zpestření.

Pokud budete pokračovat dál za vědecké centrum podél řeky směrem od města, půjdete kolem krásně rekonstruované historické plachetnice a desítek skvostných houseboatů, které jsme v jiných částech města nepotkali.

Naše kroky původně měly vést také do muzeí, a to hlavně do Van Goghova muzea, ale tu jsme tvrdě narazili. Před muzeem byly čtyři obrovské fronty, z toho byla jedna pro ty, co již měli vstupenky zakoupené online, ostatní museli do předlouhé trojfronty, která byla na čekací dobu celého odpoledne – takže vstupenky předem!

Kousek od muzea se nachází krásný park, galerie a další muzea, ale hlavně slavný nápis „I am Amsterdam„, u kterého se bez selfie tyče nebo opravdu dlouhého kamaráda nevyfotíte. Raději si kupte něco dobrého k snědku a běžte se natáhnout k vodě do nedalekého parku a nasávejte trošku klidu a pohody, protože pokud se chystáte na prohlídku muzea a domu Anny Frankové a nemáte lístek, dopadnete opět stejně jako my. Přišli jsme na místo a když jsme viděli tu obrovskou frontu, raději jsme se po delším čekání na místě vyfotili (napřed u muzea a pak si všimli, že pravý dům Anny stojí vedle muzea a nikdo se u něj nefotí) a šli dál.

Dvě malá zklamání

Za největší zklamání Amsterdamu považuji Red Light District. Opěvovaná ulice červených luceren, kde dýcháte jen marihuanový opar a téměř za každým oknem na vás vykoukne obnažená dívka – velký prd leda tak. Přišli jsme na tuto ulici jak vpodvečer, tak podruhé v pozdních večerních hodinách a byli jsme spíše zklamáni než uchváceni.

Možná jsme podlehli moc mýtům a komerčním lákadlům, ale na celé ulici bylo jen pár kýčovitých gift shopů (jakožto po celém městě), mnoho předražených restaurací a hospod a pár více či méně funkčních „vykřičených“ domů. Snad jen ve čtyřech domech jsme potkali dívky za výlohami – z toho byly jen v jednom opravdu koukatelné dámy, dále nějaké to muzeum sexu, popřípadě sexuálních pomůcek, ale nic, co by nás vyloženě ohromilo nebo překvapilo.

Dalším mírným zklámáním, za které si spíše můžeme sami, byly marihuanové buchty, které jsme nakoupili v jedné hospůdce, kterou jsme vybrali instinktivně. („Hele, tady to smrdí trávou nejvíc.“) Dobroty jsme si nechali na byt, kde jsem nakonec já s Lukášem vydržel flámovat až téměř do rozbřesku, kdy mi sdělil, když se nemohl moc postavit z postele, že ho ta buchta vážně „rozstřelila“.

Naarden a šup domů

Bohužel se přiblížil čas našeho návratu domů, takže jsme se sbalili, prošli a autem projeli menší poslední kolečko okolo části Amsterdamu a vyrazili směr Brno.

Avšak kousek od Amsterdamu leží malebné městečko Naarden, kde našel azyl i učitel národů J. A. Komenský a je zde také pochován. Vynechat tuto destinaci by byl hřích, protože zajížďka je to minimální a město je samo o sobě krásné a útulné. Jelikož jsme ale jeli v neděli večer, bylo muzeum zavřené, dostali jsme se avšak aspoň na zahradu areálu, kde je busta Komenského.

Poté už následovala samotná cesta domů, kterou jsme zvolili v Německu pro změnu „severnější“ cestou, abychom viděli na vlastní oči svítící drážďanské letiště a jeho obří prosklené nástupní haly. Cesta jako taková vyšla časově okolo 12 hodin řízení včetně záchodových a protahovacích přestávek. Palivo nás přišlo na osobu okolo 800 Kč a celkově suma sumárum jsem se nejvíc z nás rozšoupl já a se vším všudy jsem utratil za tento prodloužený víkend 5 tisíc a nějaké drobné.

Takže na závěr, pokud máte príma kamarády, dva dny volna k víkendu, zbytečných pět tisíc a chuť na chvíli vypnout: hurá do Amsterdamu!