Jídlo je dnes fenomén. Přeme se o správná názvosloví, hodnotíme restaurace a jsme ochotni cestovat dlouhé vzdálenosti za nejlepším hovězím a nejlahodnější zmrzlinou. Z jídla se dnes stává pro mnohé koníček. Radost z objevování se na cestách násobí právě ochutnáváním místní kuchyně a kde jinde hledat tu nejlepší než v Asii.

Moje jediná rada, jak si nejlépe užít různorodost nových chutí a objevovat nepoznané, je: nebojte se. Nebojte se ochutnat cokoliv. Nebojte se objednat si, i když nemáte tušení, co objednáváte, nebojte se ukázat na vedlejší stůl a říct si o to samé, co jedí místní. Nerozumíte-li jídelníčku, nebo jste-li někde, kde ho nemají, prostě řekněte, ať vám udělají něco, co by si dali oni. Obyčejné asijské stánky a hospůdky se často zaměřují jen na jeden či dva pokrmy. Proto velmi často funguje po příchodu prostě jen říci „jednu porci prosím“ a čekat, na co se tak schází zástupy lidí právě zde.

Shanská polévka (Myanmar)

V myanmarském horském městečku Kalaw jsem navštívil půvabnou malou tržnici, v jejímž středu se nacházelo několik stánků, zaměřujících se na pár pokrmů. Mezi ně patřil stánek sympatické rodiny. Objednal jsem si jejich polévku a po prvním ochutnání mi vypadla lžíce z ruky a málem jsem spadnul i já ze stoličky. Podíval jsem se na své spolucestující a nemohlo ze mě vypadnout nic jiného, než že jsem právě ochutnal nejlepší polévku, kterou jsem kdy jedl. Takovou explozi chutí v jeden okamžik jsem ještě nezažil. Badyán, chilli, marinovaný zázvor, pražené oříšky, hřebíček, spousta zeleniny a další ingredience vytvořily úžasný celek.

Laoský laap (Laos, Thajsko)

Na laap (laarp, larb) můžete narazit ve většině jihoasijských zemí, nejlepší jsem však vždy měl v Laosu, kde je považován za národní pokrm, snímek je konkrétně z jedné malé hospůdky v městečku Attapeu na jihu Laosu. Laap je vlastně salát s lehce nedovařeným rybím masem (může být i jakékoliv jiné maso), servírovaný s horami bylinek, nejčastěji mátou, koprem, koriandrem a rýží. Salát se dochucuje limetkou, česnekem a rybí omáčkou.

Dal Bhat (Nepál)

7 dní v týdnu a 365 dní v roce. Tak často si většina Nepálců dopřává jejich národní jídlo. Dal bhat však málokdy omrzí, každý kraj a každá hospodyně má svůj recept, navíc klimatická různorodost Nepálu určuje i bohatost jídla. Zatímco dal bhat kmene Thakali je obohacen o různé nakládané zeleniny, vysoko v horách často dostanete jen chudou verzi s brambory, špenátem (saag) a česnekem. Základem je však vždy rýže a čočka. V kombinaci s dlouhými horskými túrami se jedná o zdravou a fungující dietu. Pokud se vydáte do nepálských hor, dal bhat je jediné jídlo, které vám dodá sílu a vždy jej bude dost i pro nášup.

Piva jihovýchodní Asie

Jihoasijská piva chutnají téměř každému. V této části světa, podobně jako u nás, zůstávají věrni světlému ležáku. Jako snad všechny asijské nápoje, i pivo je zde trochu sladší. Mezi oblíbené značky patří vietnamský Saigon (a s ním spojený věčný spor, zda je lepší domácí verze se zelenou etiketou, nebo exportní verze s červenou etiketou), laoské BeerLao, thajský Chang, Leo aj. Leckde narazíte i na čepované pivo, v Myanmaru vévodí značka Myanmar.

Gulab Jamun (Indie)

Vyhlášeno jako nejnezdravější jídlo na světě. Tyhle supersladké smažené kuličky z tvarohového těsta se topí v ještě sladším sirupu z cukrové třtiny.

Samosa (Indie)

Samosa je nadále klasikou mezi svačinami nejen v Asii. Taštičky plněné obvykle směsí zeleniny a brambor koupíte na každém nádraží, u každého stánku podél indických silnic a v každém vlaku.

Puri tarkaari (Indie)

Indové snídají puri tarkaari, v překladu vlastně chleba a zelenina. Puri je smažený chléb, který se při smažení nafoukne, a tarkaari je míněno jako zeleninové kari, které může mít nejrůznější podobu. Jedná se o tradiční chudou snídani, na kterou narazíte od Ladakhu po Kanyakumari. Puri tarkaari je často prodáváno jako „set menu“, může být ještě doplněno o jalebi, strašně sladké smažené pečivo obalené v sirupu z cukrové třtiny. Vše se zapíjí čajem s mlékem.

Laksa (Malajsie)

Jedničkou v Malajsii a Singapuru je nakyslá polévka laksa. Existuje mnoho variant, z nichž klasická verze je vývar z rybí hlavy, do polévky se přidává kokosové mléko a tamarind.

Momo a Momoča (Nepál, Tibet)

Pirožky momo a jejich smažená alternativa momoča jsou tradičním pokrmem Himálaje. Mohou být plněné zeleninou, ale třeba i jačím masem nebo sýrem. Obvykle se k nim podává čatní z červených nebo zelených chilli papriček, do kterých se momo namáčí.

Thali (Indie)

V Indii můžete vynechat návštěvu Taj Mahalu, ale odjet z Indie bez ochutnání thali nemůžete. Obecně se jedná o několik luštěninových kari s rýží a čapátí (nebo jiných placek), doplněných o curd (jogurt). Variant však je obrovská spousta v závislosti na regionu a dostupnosti ingrediencí. Například thali v jižní Indii jsou lehčí, často zde narazíte na ryby, kari jsou sladší a ovocnější, namísto nerezového talíře se servíruje na banánovém listu a namísto mastného severoindického chleba naan zde můžete narazit na lehký appam, který se dělá z rýže a kokosového mléka.

Tongba (Himálaje)

To se vezme zkvašené proso, nacpe se do velké dřevěné nádoby, zalije se horkou vodou a pije se brčkem. V případě potřeby se voda dolije. Při použití větší dávky fantazie lze chuť přirovnat k slabšímu svařenému vínu. Taková tongba dokáže pěkně zahřát…

Jalebi (Indie)

Jalebi je taková křupavá smažená lepivá pochoutka, která je doslova utopená a nasáklá sirupem z cukrové třtiny. Směle by mohla soupeřit s gulab jamun o titul nejsladšího a nejnezdravějšího pokrmu na světě.

Stoletá vejce (Vietnam)

Stoleté vejce vznikne tak, že se syrové vajíčko obalí směsí z vápna, rýžových plev, soli, jílu a popela a nechá se několik měsíců uzrát v hliněných nádobách. Vejce zrosolovatí a ztmavne do zelené až černé barvy.

Tak co, ochutnali jste na cestách některou ze zmíněných místních specialit, nebo naopak doporučíte nějakou vaši oblíbenou pochoutku?

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!