Navštívil jsem devět zemí Latinské Ameriky, ale nikde jsem necítil takový návrat v čase jako právě v Kolumbii. V departamentu Antioquie můžete v horských oblastech dodnes spatřit scény jak z devatenáctého století.

Po lesní cestě si to přímo naproti mně brouzdá skupinka mul obtěžkaných nákladem čerstvě nasekané cukrové třtiny.

Doprovází je dva kovbojové vyzbrojeni mačetami a příjemným úsměvem. „Parcéros, porfa, nevadilo by vám, kdybych se k vám připojil a vaši pouť nafotil?“ ptám se jich co nejautentičtější místní španělštinou. „Ne parcéro, nevadilo! Vamos!“

Každý den místní „montesinos“ neboli horalové v údolí sklízejí třtinu, aby ji následně strastiplných sedm kilometrů dopravili do kopců na farmu a pomocí drticího stroje, tak zvaného „trapiche“, vydolovali sladkou štávu.

Z té se vyrobí pomocí složitého procesu „panela“, homole cukru. Čyřicetiletý José zakrývá mule oči, aby se nevyplašila. Teprve poté jí začne přivazovat k postroji více než půl metráku těžký propletenec třtiny.

Jeho parcéro, tedy kolega-kamarád, Rodrigo mu zdatně sekunduje. Oba dva tvrdě dřou od pondělí do soboty už pětadvacet let. V neděli pak jdou na mši a modlí se k Bohu za pevné zdraví a dobrou úrodu.

Nebylo jim ani patnáct, když dokázali poprvé naložit bez asistence svých tátů čtyřnohé kamarády těžkým nákladem a doprovodit je k trapiche.

Každý z nich má na boku mačetu ostrou jako břitva. Slouží jim nejen k nasekání třtiny, ale i k obraně před „culebrami“ – zmijemi, z nichž některé druhy jsou krajně nebezpečné jakémukoliv tvorovi.

Závidím těm chlapům jejich až neuvěřitelně vyrovnané povahy a tváře, které snad neustále zdobí oduševnělý úsměv. Jejich klidné pohledy protknuté hlubokou vírou ve stvořitele jsou v kontrastu s tím, jak tvrdě dřou od rána do večera, naprostou symbolikou velké vůle a pokory.

Závidím těm chlapům jejich život. Život pravého kovboje bez bázně a hany.

Vítejte v Kolumbii. V zemi každodenních zázraků.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

Mohlo by vás také zajímat:

Rok života na Madeiře aneb 19 NEJ tuláka na cestách Milana Jány Fotoreport z cesty napříč Tuniskem aneb Tunisko ze severu až na jih a zpět Jak jsme pro vás nakonec nezaložili Klub přátel Života na cestách aneb Slavíme 4. výročí webu!