Že nemáte peníze a vybavení na cestovaní? Francouzská cestovatelka je důkazem toho, že všechno jde, když se chce. Můžete vidět pořádný kus světa bez kdovíjak vysokých finančních nákladů. Tahle Francouzka cestuje s rozpočtem 2 – 3 eura na den.

Cestuje pěšky a motorové dopravní prostředky využívá jen ojediněle. Mezi české nejznámější cestovatele, kteří cestují tou nejlevnější formou – pěšky, patří například také Petr Hirsch. Právě on se s Caroline osobně potkal v Praze během její cesty a udělal s ní rozhovor, který naše redakce zpracovala.

Přečtěte si, jaké má tahle mladá Francouzka plány, a nechte se jí inspirovat.

Světem pěšky křížem krážem

Caroline si dala za cíl doslova projít svět pěšky. Cesta, kterou si připravila, by měla zabrat zhruba 10 let, kdy plánuje zdolat převážně pěšky 70 000 km.

V nohách 18 zemí světa a 20 000 km

Francouzská mladá slečna Caroline Moireaux začala svou pěší túru 1. června 2011. První cesta byla z Francie do Mongolska pouze pěšky.

Na cestě z Mongolska si občas cestu urychlila na kole a následně si dala malou zimní pauzu pro návštěvu Francie. Cestou tam také prošla řadu hlavních měst severní Evropy. V květnu roku 2015, kdy se s Petrem potkala v Praze, procestovala již 18 zemí a byla na cestě do Ruska. To je pořádný kus světa!

Rusko, Korea a Japonsko

Z Evropy míří zpět na svou trasu do Ruska, které si velmi oblíbila. Zde by se chtěla zdržet víceméně jako turista po dobu 1 měsíce a trochu více poznat místní kulturu.

Odtud se následně vydá směrem do Jižní Koreje a Japonska. Zde by v každé zemi chtěla strávit 3 měsíce. Do Jižní Koreje je opravdu natěšená především díky horské části její túry. Že ale není jednoduché takovou cestu plánovat a čeká ji také spoustu improvizací a změn na poslední chvíli, není divu.

Caroline se nevzdává a svoji energii také vynakládá na hledání zdrojů informací o tom, jak projít severní i jižní část Koreje. Dostat se do severní části totiž není jednoduché. Pro tuto cestu skrz Korejské pohoří čerpá ze zkušeností Australana, který právě o této stezce píše knihu. Kniha také samozřejmě vyvolává větší zájem pro ostatní turisty, nicméně chce jít opačným směrem, než je v knize, a potká tak pravděpodobně méně lidí.

Z Japonska do Ameriky lodí

Po následné cestě napříč Japonskem má v plánu dostat se do Ameriky. Svou cestu na americkém kontinentu by ráda začala na Aljašce a postupovala na jih. Dopravit tam by se však chtěla lodí, nikoliv letadlem.

Šest měsíců tak hledala možnost, jak se dopravit lodí z Japonska na Aljašku. Bohužel ale jediná loď je výletní – objíždějící ostrovy, vyjíždějící v dubnu 2016 a končící ve Vancouveru. To by ale přišla o cestu skrz celou Kanadu a začala by až Pacific Crest trail za hranicemi USA.

Z toho důvodu nechává vše náhodě a rozhodování o dalším průběhu cesty do Japonska nechává osudu. Pokud nebude možnost plout na Aljašku, popluje z Japonska nejdříve do Chile a pak se vydá na sever.

Čtyři měsíce pro Pacific Crest trail

V případě, že by šla ze severu USA na jih, měla by na cestu pouze čtyři měsíce, kdežto opačným směrem by na ni měla měsíců 6. Ujít Pacific Crest trail (4 500 km) za 4 měsíce, je ale opravdu náročný úkol! Čekalo by ji totiž 40 km každý den, začít brzy ráno a končit pozdě večer.

Z rozhovoru mám takový pocit, že co je moc jednoduché, to se Caroline příliš nezamlouvá, naopak ji to odpuzuje a vždy hledá tu složitější variantu. Takové poznamenání cestovatelským duchem.

A tak si říkám, že bychom se měli více inspirovat a netroškařit ve snění a určování našich životních cílů!

Caroline se nechce vzdát svého snu – cestovat z Japonska na americký kontinent bude jedině lodí, ačkoliv je letadlo levnější a jednodušší varianta a možností je více. Tomu říkám jít si tvrdě za svým.

Důvod pro to má však zcela oprávněný. Protože není holka od moře, ráda by si vyzkoušela, jaké to je nějakou dobu na moři žít, a více prozkoumala právě takový způsob života. Tahle cesta je k tomu optimální. Pořád ale bere jako bezpečnější cestu velkou loď namísto menší jachty. I tahle hrdinka je totiž přece jenom zvyklá na poněkud pevnější půdu pod nohama a tak trošku má respekt z mořské nemoci, což se vůbec nedivím.

Plán na 6 měsíců a pak improvizovat

Vlastně těžko říct. Caroline má přesný plán v současné době pouze na dalších 6 měsíců – tedy do Japonska. Pak ale bude záležet na souhře všech okolností a možnostech odcestování z Japonska do Ameriky.

Pokud by vše šlo podle plánu A – tedy cesta Amerikou by začala na Aljašce, prošla by až do Jižní Ameriky, kde by chtěla také pracovat. Následně by se přemístila do Brazílie, odkud by plula lodí do afrického Senegalu. Ze Senegalu by cesta pokračovala do Maroka a pak by mířila do Francie.

Samozřejmě v současné době hraje roli také plán B – začátek cesty Amerikou by byl v Chile, odkud by se vydala na sever až na Aljašku. Z Aljašky by poté zvolila cestu domů přes sever Evropy. Tedy lodí např. do Norska a odtud pěšky do Francie. V této variantě by vynechala cestu skrz Afriku, což ovšem přijímá za možnost, protože je zde obtížné cestovat pěšky a získávat víza na potřebnou dobu.

Jak Caroline své cesty financuje

Caroline využívá zahraniční programy Working Holiday, tedy oficiální vízové programy pro práci v zahraničí. Snadněji tak ušetří na své cesty a nepotřebuje žádné sponzory. Nikdy žádné sponzory pro své cesty ani nehledala. Občas dostane nabídku na vybavení pro své cesty. Tito sponzoři ovšem cestovatelku sami kontaktují a jedná se pouze o materiální podporu, nikoliv finanční.

Získala takto část kempingového vybavení či slevu na něj. Vždy se ale jedná o lidi, se kterými se opravdu potká.

Cestování se 3 eury na den

Jak už bylo uvedeno výše, cestuje s rozpočtem 2 – 3 eura na den. Jak je to možné? Jediné, za co utrácí, je jídlo. Lépe řečeno potraviny, protože si vaří sama. Nepije kafe, ale vaří si domácí čaj.

Kempuje a transport využívá minimálně – pouze k dopravě mezi kontinenty. Ano, právě ubytování a transport tvoří tu největší část cestovatelského rozpočtu i přesto, že jako backpackeři hledáme ty nejlevnější možnosti. Tahle holka umí žít skromným životem. Ačkoliv peníze na svém bankovním účtě má, nechce je rozhazovat a vrátit se domů s prázdnou. Raději si cestuje se svými zásadami.

Na čem ovšem nešetří, je její cestovní vybavení. Protože její způsob cestování je fyzicky opravdu náročný, snaží se cestovat nalehko. Samozřejmě cena za dobré a lehké vybavení je mnohonásobně vyšší, ale zase něco vydrží.

Inspirace k cestování pěšky

První inspiraci k cestování dostala Caroline díky svému mentorovi. Ta myšlenka ji uchvátila natolik, že si tahle francouzská a dnes už zkušená cestovatelka začala hledat informace o různých možnostech cestování.

Narazila také na dva francouzské cestovatele, kteří se na své cesty kolem světa vydávali pěšky a na internetu sdíleli všechny své plány a přípravy cest. Samozřejmě, že první myšlenka byla ta, že jsou to naprostí blázni. Postupem času jí tenhle způsob cestování kolem světa přišel vlastně jako super nápad a výzva.

Tento pár cestovatelů také kontaktovala, sledovala jejich dokument a v červnu 2010 se rozhodla, že na takovou cestu se vydat chce. Nikdy předtím nekempovala, necestovala, neznala nic z geografického hlediska. Měla 1 rok na zodpovězení spousty otázek a přípravu. Dokázala to a za rok se vydala na cestu!

Z inženýrky cestovatelkou

Inženýrka kvality pro leteckou společnost. Taková byla její pracovní pozice předtím, než vyrazila na cestu. Nejspíš slibná kariéra, ale na co čekat, když můžeme poznat svět.

Její pracovní pozice pro ni znamenala propojení mezi pracovníky a vedením. Měla svou práci vážně ráda a nechtěla od svého života ve Francii utíkat. Svou práci i svůj život milovala takový, jaký byl, zároveň ale ví, že miluje také cestovatelský způsob života. Návrat domů do Francie nepovažuje za obtížnou část svého života ani svojí cesty, vždycky je to přece volba.

Caroline je zastáncem názoru, že nemůže vědět, co se stane za 2 roky, a pokud teď chce jet do Francie, tak pojede a není to pro ni nijak těžké.

Nejoblíbenější země: Írán

Z 18 zemí, které mladá Francouzka procestovala, se ještě do žádné nezamilovala natolik, že by v ní chtěla zůstat žít. Nejvíce se jí zatím líbilo v Íránu, ale život tam by si představit nedovedla. Ačkoliv lidé, kultura, historie a příroda jsou naprosto dokonalé, pořád je zde i druhá strana mince, a to politická situace. A tak má Caroline z Íránu nejen ty hezké vzpomínky, ale i poněkud rozporuplné, kdy zde byla vyslýchána, protože byla považována za špiona. Dnes se na tuhle zkušenost ale dívá s úsměvem.

Ačkoliv byla mladá cestovatelka v Íránu vyslýchaná a dostala se do podivných situací, o sebe se příliš nikdy nebála a strach během svých cest z nebezpečí nemívá.

Nevnímá tolik strach, ale spíše stres, ať už kvůli sobě, nebo kvůli svým přátelům. Nikdy ale neměla žádné problémy, zranění ani nebyla během svých cest nemocná. Své limity neustále posouvá a já věřím, že pomůže posunout i limity našich čtenářů.

A co říkají na její cestování rodiče? Tuším, že to, co říkají rodiče jakéhokoliv jiného cestovatele. Jsou to rodiče a najednou nám moc nerozumí. Nejraději by nás měli doma. A ačkoliv nás od malička učí nemít ze života strach a užívat si ho, během našich cest se klepou doma strachy za nás. A přesně takhle je to i u Caroline. :)

Caroline Moireaux budoucí spisovatelkou

Caroline by jednou ráda napsala knížku se svými poznatky a zážitky z cest. Vzhledem k tomu, jak tvrdě si jde za svými sny, máme na co těšit!

Jak říká Caroline: „Život je nádherný! Berme ho s klidem!“

Děkujeme Petrovi a Caroline za rozhovor. Celý rozhovor si můžete poslechnout na SoundCloudu Petra Hirshe. Pěší cestu kolem světa Francouzky Caroline Moireaux můžete sledovat na webových stránkách piedslibres.com. Držíme pěsti a fandíme ke zdárnému zdolání všech cílů a snů!

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!