Kosovská Priština, makedonské Skopje, srbská Niš… Jednosměrné letenky z Budapešti do Prištiny od 250,- Kč, z Bratislavy do Skopje klidně za stejnou cenu a z Bratislavy do Niše jakbysmet. Z toho už se dá něco poskládat. Máme tady tip na malý balkánský trip.
Nejprve se vydejme do Budapešti na večerní let do kosovské Prištiny. (Pokud si vezmete v daný den volno, nabízí se rovnou možnost prohlédnout si i hlavní město Maďarska.) Z Prištiny se pak autobusem nebo vlakem přesuneme do Makedonie, a sice do města Skopje. A nakonec překonáme ještě makedonsko-srbskou hranici a vydáme se do jihosrbského města Niš, odkud odletíme do Bratislavy. I pokud nebudete mít moc času, tak se takový trip dá udělat za prodloužený víkend; čtyři dny by měly být ale minimum času, jaký byste si měli na akci vyčlenit.
Na začátku tripu jsme stihli během pár hodin projít centrum Budapešti a zavzpomínat na kdysi v tomto městě strávený velikonoční víkend. Nechyběla procházka kolem Parlamentu, obhlídka Rybářské bašty či Matyášova chrámu.
Priština
Do Prištiny jsme přiletěli pozdě večer, pak nezbytná pasová kontrola s obdrženým vstupním razítkem a následně přesun taxíkem do centra přímo k našemu hostelu. Veřejná doprava na letiště moc nefunguje, takže s taxíkem počítejte rovnou (20 EUR). Ubytovali jsme se v trochu svébytném hostelu Han; hostelu, který byl v roce 2014 asociací hostelworld.com vyhlášen nejlepším hostelem v Kosovu.
Centrum Prištiny je bohužel postiženo akcí z minulých desetiletí, jejíž heslo znělo „Destroy the old – build the new“. Z města zmizelo hodně starobylých budov a vznikaly nové, často rozporuplné stavby. Přesto jsem toho názoru, že má smysl se do Prištiny alespoň na jeden den vydat.
Už jenom proto, že Kosované jsou příjemní lidé, a rovněž proto, že v Prištině neutratíte na svém tripu žádné velké peníze (pokud nebudete chtít). Když jsme šli na lehký oběd, tak jsme na hlavní pěší zóně za 4 eura dostali výbornou polévku, sendvič, colu a čaj.
A na co se tedy v Prištině zajít podívat?
Newborn monument
Sedm třímetrových písmen bylo postaveno v roce 2008, tedy v roce, kdy Kosovo vyhlásilo nezávislost. Při našem tripu, tj. v roce 2018, byla dvě písmena zaměněna za číslici 10 jako připomenutí desetiletého výročí vyhlášení nezávislosti země.
Mešity
Ve městě je mešit několik. Například Sultánova mešita, která pochází z 15. století. Další jsou pak mešita Çarshi, postavená rovněž v 15. století, a mešita Jašar Paša z 19. století.
Národní divadlo
Národní knihovna Kosova
Národní knihovna v Prištině je kontroverzní stavbou ve stylu jugoslávského brutalismu. Stavba pochází z roku 1982 a někomu se prostě líbit bude a jinému ne. Nám přišla přinejmenším zajímavá.
Katedrála blahoslavené Matky Terezy
Tento chrám postavený v novorománském stylu byl dokončen teprve v roce 2010 a je tak spojen s novodobou kosovskou historií.
Ve zbytku času pak stačí jen bloumat ulicemi Prištiny a narazíte bezpochyby na pár dalších zajímavých míst.
Následuje přesun do Makedonie. Nebyl to původní záměr. Nicméně na internetu jsou informace o tom, že může být problematické, pokud jste vstoupili do Kosova z jiné země než ze Srbska a aktuálně se chystáte z Kosova vydat do Srbska. Řešením je prokázat se občanským průkazem (kde nejsou samozřejmě žádná razítka o vstupu do Kosova), nicméně i tak byly na námi zvolený hraniční přechod (a procedury na něm) celkem negativní ohlasy. A navíc poté, co jsme 2 dny zjištovali, jak se na hranice dostat, byla jediná varianta taxík.
Takže ráno 5 minut před tím, než jsme chtěli vyrazit hledat taxík na kosovsko-srbskou hranici, měníme plány a přesouváme se na autobusové nádraží na autobus do Skopje. Cesta do makedonského hlavního města trvá přibližně 2 hodiny a na hranici nenastalo žádné zásadnější zpoždění. Ještě cestou z Prištiny si uvědomujeme, že město se velmi rychle rozvíjí. Výpadovka směrem na Skopje je lemována moderními obchody, sklady a základnami různých, zřejmě prosperujících, firem.
Skopje
Toto město nás hodně bavilo. Moderní část města s mnoha sochami na straně jedné a na straně druhé stará obchodní a tržní čtvrť se Starým bazarem a nad tím vším bdící pevnost Kale. Projekt Skopje 2014 dal vzniknout mnoha novým budovám, sochám, maketám lodí na řece či novým mostům. Pro mnohé to bude určitě kontroverzní, bizarní, možná kýčovité, ale zajímavé to bezpochyby je.
Starý bazar
Zajděte si sem na večeři nebo do kavárny či si koupit nějaký suvenýr anebo se jen tak projít a nasát atmosféru jinou než v „novém“ městě. Starý bazar, to je několik desítek dlážděných uliček a malých náměstí jako v Orientu.
Pevnost Kale
Niš
Ze Skopje jsme se přesunuli do Srbska. Autobusem se do města Niš dostanete za přibližně 4 hodiny, někdy může být cesta spojena se zdržením na hranici. V Niš jsme si pak vybrali ubytování v Guest Accommodation Majesty – za 520,- Kč tady máme pokoj pro 2 osoby na noc se snídaní.
Podle dostupných článků by se mohlo zdát, že v Niši téměř nic není. Ale tak úplně pravda to není. Líbila se nám zejména pevnost. Je to poměrně rozlehlý prostor se dvěma zachovanými branami, bývalými tureckými lázněmi z 15. století, Bali-begovou mešitou nebo bývalými sklady vojenské munice. Zároveň areál pevnosti funguje jako park.
V téměř centru města se nachází koncentrační tábor z druhé světové války. V průběhu války zde bylo internováno na 30 tisíc lidí. Smutná historie tohoto místa skončila v říjnu 1944, kdy byl tábor osvobozen. Od roku 1969 je zde muzeum. Na vrchu Bubanj, asi 5 km od centra, kde nacisté ukončili životy tisíců vězňů, vznikl park k uctění památky padlých vězňů.
Při svých toulkách můžete myslet na to, že Niš je rodištěm císaře Konstantina I. Velikého a historie tohoto města tedy sahá pěkně daleko. Niš je tak jedním z nejstarších míst na Balkáně.
Ale dost již historie. Přesuňme se do centra, kde narazíte na příjemné restaurace a kavárny. Neváhejte přitom ochutnat srbskou kuchyni.
Odpoledne pak následoval odlet do Bratislavy.
I když se občas letové řády aerolinek celkem zásadně mění a je možné, že za pár měsíců už námi absolvované trasy nebudou v nabídce, pevně věřím, že i vám se podaří naplánovat si svůj balkánský trip. Klidně do něj zkuste zahrnout třeba albánskou Tiranu anebo některé z měst v Bosně a Hercegovině.
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!
Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články z šesti desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Laos, Kosovo, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
Motta: „Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“