Vůni borovicové kůry si v českém lese nikdo nesplete, stejně tak „mentolovou“ vůni eukalyptů v lese australském. Skrz les štíhlých listnáčů prosvítalo sluníčko a k dokonalé iluzi australského lesa chyběla jen koala cpoucí se s kopinatými listy. Vůně totiž byla nezaměnitelná. Jenže jsem byl ve španělské Kantábrii a za lesem se pásly evropské stračeny. Tak co tady dělá ten eukalyptus?
Eukalyptus je, když…
Eucalyptus globulus – strom, který známe jako “eukalyptus”, se správně jmenuje blahovičník kulatoplotý, v Evropě dorůstající zhruba do 45 metrů, ve své australské domovině to vytáhne ještě o dvacet metrů výše. Pokud ho nemáte v oku a váháte, jestli se jedná opravdu o blahovičník, stačí polámat list a promnout ho mezi prsty. Zřetelná vůně blahovičník prozradí.
Štíhlý a nepříliš široký kmen s kuželovitou korunou prozrazuje, že se jedná o mladé exempláře. Starší stromy, pokud jim to okolní prostor dovolí, mají k stáru korunu kulovitého tvaru. Jenže tady to tak nebude, rostou v řadách, což je jasný důkaz, že byly vysázeny lidskou rukou. Navíc jsou poměrně hustě u sebe, takže pro kulovitý tvar koruny nebudou mít dostatek prostoru.
A asi ani času, neboť celý charakter výsadby naznačuje, že les je určený k vykácení jako užitkový. Kůra se v dlouhých pruzích loupe a listy mají mírně šedivý nádech. Jenže proč je dřevina od protinožců vysazována ve Španělsku? Copak nemají Španělé dost vlastních druhů vhodných stromů?
Kantabrijské blahovičníky
V Kantábrii se pěstují hlavně dva druhy blahovičníků. Kromě již zmiňovaného druhu Eucalyptus globulus tu najdeme i blízce příbuzný Eucalyptus nitens. „Druh převládající v pobřežních oblastech je E. globulus, zatímco v horách nebo v zónách s vysokou pravděpodobností mrazů je vysazován E. nitens. Ten je vysoce odolný vůči nízkým teplotám. Nicméně výtěžnost celulózy je u něj nižší než u E.globulus,“ udávají S. Pérez, C. J. Renedo, A. Ortiz, M. Mañana, D. Silió, J Peredo, autoři studie zabývající se porovnáním těchto dvou druhů z hlediska jejich energetického využití.
V rámci pokusu byly za řízených podmínek spáleny vzorky obou, výhřevnost byla 17384 kJ / kg pro E. globulus a 17927 kJ pro E. nitens. Už tušíte, co je ve hře? Španělsko nemá zásoby ropy, zemního plynu ani uhlí, a tak se rozhlíží po alternativních zdrojích energie. Spalování biomasy je jednou z možných cest a blahovičníky mají rychlé a pravidelné přírůstky, nejsou náročné na půdu, zároveň svými kořeny brání erozi.
Navíc zmínka o využití celulózy evokuje výrobu papíru. Studie ukazují, že „eukalyptový“ papír je vysoce kvalitní. Co se nezpracuje v papírnách (kůra, listí), se využije ve spalovnách na výrobu elektrické energie. Byl by hřích nevyužít esenciálních olejů, takže se na blahovičníkových plantážích „přiživí“ i farmaceutický průmysl.
Příklad v Monte Corona
Pohoří Monte Corona v severním Španělsku je rozlohou nevelké, zdejší lesy zabírají pouhopouhých 3 652 ha a od 18. století byly poměrně intenzivně odlesňovány. Důvodem bylo nejen místní hospodářství (potřeba palivového dříví), ale zejména potřeba dřeva pro výstavbu lodí. Lesníkům bylo jasné, že s lesem, v němž začínají chybět stromy, je potřeba něco udělat.
První snahy o zachování lesů, respektive znovuzalesnění ve veřejném zájmu, se datují do roku 1859. Lesní inženýr Luis Calderón Punte začal roku 1892 s požehnáním místní vlády prosazovat plán obsahující výsadbu exotických dřevin včetně eukalyptů a borovice monterejské (Pinus radiata) pocházející z Kalifornie.
Jak jeho snažení vypadá po více než jednom století hospodaření? „Blahovičníky pokrývají 1 253,4 ha a borovice paprsčité 508,6 ha. Tyto druhy byly použity k osázení na dočasně odlesněných územích a slouží hlavně k produkci dřeva“, píše se v materiálu kantabrijského ministerstva pro hospodářská zvířata, rybolov a místní rozvoj.
Vůně australského blahovičníku ve španělském lese tak s sebou nese i jisté poselství. Zalesňujeme, hledáme alternativy. Podporujeme svůj (papírenský) průmysl. Ale na druhou stranu se ozývají i hlasy ochranářů poukazující na fakt, že v případě blahovičníků jde o druhy exotické, jenž se až příliš dobře aklimatizovaly, vytlačují místní rostliny a je otázkou, zdali se onen veřejný zájem nakonec neukáže jako ekologický problém.
Text a foto: Topi Pigula
Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!
