V Brazílii jsem už podruhé. Loni jsem tady strávila tři úžasné měsíce na venkově a potom se na podzim a na Vánoce jela podívat do Česka. Když se mě všichni u nás ptali na Rio de Janeiro, emblematické brazilské město známé snad ze všech turistických brožurek, tak jsem jen kroutila hlavou. Ne, do tak velkého města přece nepojedu. A navíc je tam vysoká kriminalita. Co bych tam zrovna já dělala? Utrácela peníze a válela se na pláži?
Vyšplhal na vysoké vrcholky hor, potápěl se do hlubin oceánu, byl kapitánem na lodi, procházel divokou džunglí… a nyní se chystá do Afriky a vy čtenáři našeho magazínu máte možnost jet s ním!
„Cíl je jasný, vidět z mizející původní Afriky co nejvíce.“
Může mi na to prosím dát někdo nějakou odpověď? Já už totiž nevím, co bych měla na podobné otázky odpovídat. Kam přijdu, tam se mě naprosto logicky ptají: „Co tady vlastně děláš? Studuješ? Pracuješ? Nebo tady snad žiješ?“ – Ne.
Kyrgyzský hřeben se nachází na samém severu Kyrgyzstánu, jeho západní nejvyšší část se zvedá přímo nad hlavním městem Biškekem. Zde se také rozkládá plošně nevelký, zato však populární, národní park Ala-Arča, oblíbený to cíl horolezců (vesměs zahraničních, v okolí Rackova bivaku) a víkendových piknikářů (vesměs domorodých, v údolí v dosahu silnice).
Pokud hledáte místo, kde se dá zároveň sportovat, relaxovat, podnikat výlety do přírody a ještě se dobře najíst a napít, pak Village Golf hotel Svachův Dvůr je to pravé právě pro vás. Leží ve Svachově Lhotce, malé vesničce v jižních Čechách v malebném údolí horního toku Vltavy, a svou polohou 8 km od Českého Krumlova je ideálním místem pro výlety pěšky, na kole i po řece do okolního kraje i samotného města.
Znalý čtenář si už asi říká, co je to za nesmysl, Kyrgyzstán přece není zrovna destinace pro poflakování po kavárnách nebo tahy v nočních klubech, ani zde nejsou světoznámé historické stavby či muzea. Má pravdu, cestovatelé místní města obvykle využívají jen jako přestupní místa při cestě do hor, ale i v nich se nacházejí některé zajímavosti, o kterých stojí za to se zmínit. Pokračování textu Městská turistika v Kyrgyzstánu→
Poslední dny na své studijní stáži v Litvě jsem se rozhodla strávit cestováním. Vydali jsme se spolu se studentem Philem z Ameriky na Horu křížů (v lit. Kryžiu kalnas) a do města Palanga na pobřeží Baltského moře. Pokračování textu Hora křížů a Palanga v Litvě→
Sluncem zalitý Apeninský poloostrov ukrývá na jihu Itálie klenot v podobě malebného městečka Alberobello, které se pyšní neobvyklými kamennými domečky ve stylu „trulli“.
Pokud se chystáte do hlavního města provincie Bari nebo Apulie (italsky Puglia) jako takové, tak byste si určitě neměli nechat uniknout návštěvu unikátního a pohádkového městečka jižní Itálie, které nese název Alberobello.
Podzim je krásná část roku, ať jste kdekoliv. Jsou však místa, kde jsou barvy v podzimním slunci opojné ještě více. Takto okouzlen jsem byl v okolí lyžařské chaty Knutehytta nedaleko města Kongsberg. Pokračování textu Norský podzim, to je koncert zářivých barev→
Byli jsme tam už určitě všichni… nebo aspoň téměř všichni – ať už na školním výletě, s rodiči, či jsme tam vyrazili někdy sami o víkendu nebo prázdninách. Řeč je o Macoše, naší nejznámější propasti. Dnes pro vás máme v souvislosti s touto lokalitou ještě jeden tip. Na Macochu a Punkevní jeskyně jezdí celkem hodně lidí, hrozí tedy, že se budete o zážitek muset dělit s davy turistů, že budete míjet na parkovišti desítky aut či nedobrovolně poslouchat reprodukovanou hudbu ze stánků s občerstvením apod. Pokračování textu Propast Macocha a okolí, chata Macocha→
Málo navštěvovaný Alajský hřeben se nachází na jihu Kyrgyzstánu, ve stínu přilehlého Zaalajského hřbetu se sedmitisícovým Leninovým štítem. Kdo však netouží trávit týdny na jediné hoře (aklimatizací a stavbou výškových táborů), najde na Alaji vlídné hory charakterem dosti odlišné od známějších pohoří na severu Kyrgyzstánu. Pokračování textu Alajský hřeben→
Výlet do peruánské selvy jsme si s kamarádem naplánovali jen na pár dní, zato s plným programem. V letadle z Limy do Iquitos jako jediní gringos ochutnáváme spolu s Peruánci jejich místní Inca Kolu a nabíráme tak zásobu cukrů na následující týden. Po mezipřistání v Pucallpě obracíme zraky do nekonečné zeleně a následující hodinu nevidíme nic jiného než obrovskou plochu Amazonie, kde vyčnívají do obrovských výšek stromy, a jen těžko si představujeme ten divoký svět, který si žije vlastním životem. Pokračování textu Na skok do Amazonie→
